Žlutá oblaka písku a prachu,
ženou se pustinou po dunách,
tak nenech se přemlouvat - brachu,
a prožeň svou ruku po strunách.
Zahraj nám ještě jednou zvesela,
vždyť může to být dnes naposeldy,
než-li zbloudilá střela nesmělá,
zchladí tvé tělo jako ledy.
Tak pohleď jen do dáli než-li se setmí,
a tak jako obvykle pošli své pozdravy,
před spaním políbit manželku s dětmi,
každý den stejné jsou tvoje představy.
A pak už nám zbývá pouze věřit,
že nás zas probudí pouštní vánek,
těm šťastným z nás se podaří přežít,
ostatní dávno spí svůj věčný spánek.
|