Zavěšen v srdci
Plápolám u Zavěšenýho kafe u důvěrně dřevěného stolu pod vrásčitě oprýskanou klenbou,… /kéž bychom byli spolu ! /. Po jednom Bernardu myslím už jenom na Tebe, pohrdám změnou a připadám si, jak za časů národního obrození. Rodáci pospolu, by't roztomile, ale oploceni v tichu pípy hledají sami sebe. Neupoceni. Kolébají český jazyk. Nezatraceni. Jsa prokleti, vzývají Satana, celý svět i nebe. Po schodech kolem létají cizinci, ptáci a taky reklamní fialoví sloni… Prý bude líp, cvakají foťáky, vždyť je to zvyk, mlaskají archy map, pohřebně hýkají odulé "lady", stmívá se, voňavkou stříkají ruský doni. Není to o Tibetu, je to o Praze a není to trik. Vzpomínám na Tebe / snad už nejsme jako oni ! / Scéna prvá jako stá. Efekt, klapka, prázdno, světlo zleva Dutost, ale líbivá Pořád stejný /ale náš / blik, blik, blik… Klapka, světlo zprava…
|