Zbytek vína toho večera v řece utopil
a začal divoce a bez milosti mlátit a mlátit
sklenicí vlastní křehkosti
do jediného oka láhve
Šli právě sousedé...
...a protože i na sliny je občas třeba zvláštní síly
a nebylo tu právě učedníka po ruce
začal jim za ty šepoty házet střepy do kroku
a hlasem doloval k tomu
vnějšek do hloubky:
To všechno krvavé jde ze mne opět na mne
ale vy... jak tu tak syčíte v srdci jedovým komentářem
vy ani zítra nebudete vidět
jak velejemně ďábel musí kvůli vám někdy tancovat
a že tvář andělskou by jste mohli zahlédnout
třeba i v prdeli
ale vy...cha
za chvíli se zas budete otírat a mrvit
v slizu na nějakém cizím nešťastném jméně
a jemu půjde právě ne míň
než o krev měnící tón barvy
do hřbitovní málomluvné...
výmluvné
... a jak se rozednívalo
šli oni sousedé i s utajeným spíláním
a hutnou smlčeninou
zas kamsi krást chlácholení
s vlastnoručně domalovanými obrazy
Posunem poněkud ztěžklým bral odkudsi
další a kolikátou sklenici
a láhev s Gorgonou na vinětě přidýchl si na rty
a pak zas v tříšti s tichem sblížil
zíval chvílemi
temně cosi veršem na stíny házel
a za mručivě hrozivého velebení
zvedal jen a tříštil tříštil...
Jisker přibývalo až do ohnivého
obrazu
který se k němu mezi kaštany
z různých stran navracel