Dnes časněji než slunce
do ulic vyšel básník zasmušilý,
co pošetile věřil,
že z rozplývavých temnot
možné je utvořit slovo.

A zprvu se zdálo,
že město touží
porozumět básníkovu smutku,
a proto halí
své štěstí tvarů
do růžově šedavých tónů.

Jen ale prohloubilo
hoře člověka,
jenž pod závojem lehkých stínů
až příliš tušil
pevnost forem.