Bílá

Tak dvakrát do roka

najdu si volný den

vzít běžky a vydat se

na starou cestu,

úsek magistrály,

na němž už znám

všechny zákruty

(a přesto znovu

polykám sníh).

Postával na terase

v bílém svetru,

takový jako

z obálky harlekýna,

takový, o kterém

si ženy myslí,

že se určitě směje

právě jim

(a on je zřejmě

vůbec nevnímá).

Opravdu moc

jsem se snažila

nespadnout

skorem na rovince

a tvářit se,

že mě zajímá

pouze vývěska

horské služby.

Nebude happyend

a ani útěcha

v podobě dětiček

nebo krásné ženy.

Jenom si do sbírky

přidám pěkný den.