Se samozřejmou přísností pohybů
sádrových byst odkládáš žezlo
lehkosti s gestem králů
řvoucích pod tíhou zdánlivě slepých
slov konspirací nevinné
ctnosti
Nerozhodnost lekavých okamžiků
korunuje hlavu Tvou stafáží
všednosti vpletenou trýzní
všech upřených pohledů střežených
do krajnosti krajin zpocené
lidskosti
Za zaskleným rámem Tvých utkvělých
představ sedíš sám polapen
schlíple-
na prohnilých parketách prasklého
nebe- s rukou založenou v klíně a
kolem se v záchvatech plazivých
křečí prohání ticho a
Ty vlhkou levou dlaň rozechvěn tiskneš
na sklo a
nahmatáš
tmu
Tvých zítřejších gest
|