Protáhnout se trhlinou v prostoru,
Do jiné roviny bytí,
Již nic cítit nemohu,
Nechápu význam žití.
Nemrtvé stíny z krajiny podvědomí,
Co přicházejí když noc promluví,
Chlemtat krev v časech zla,
V časech kdy síla dobro zadáví.
Pojďte a přijměte pokrm,
Z vlhkých zemských hrobů,
Chladná je náruč zvadlých květin,
To temnota se odlepila od obzoru.
Cár temnoty s vůní strachu,
S poznáním jak chutná osamění,
Uvěřit tmě v její krásu,
Pocítit studené políbení.
Psi bez svědomí plny hladu,
Přišli branami mrtvého nebe,
Stali se duší všeho utrpení,
Morénou mé černé krve.
|