Karel: Mohu přisednout slečno?
Jarmila: Ale jo...
Karel: Máme to dnes ale krásně!
Jarmila: Ale jo...
Karel: Nevadí vám, že na vás takhle civím?
Jarmila: Ale ne...
Karel: Ale koukám vám přímo na prsa!
Jarmila: Líbí se vám?
Karel: Jo
Jarmila: Mému muži připadají moc malé.
Karel: Jsou akorát do ruky.
Jarmila: Manžel má velké ruce.
Karel: To je mi líto.
Jarmila: Už jsem si zvykla.
Následuje chvíle trapného ticha.
Karel: Poslední dobou jsem strašně nadrženej...
Jarmila: To je mi líto.
Karel: Už jsem si zvykl, ale když se teď na vás dívám...
Jarmila: Teď nemůžu, bohužel....
Karel: Aha, už chápu, ale pusa vám snad nekrvácí...
Jarmila: Jak myslíte, ale pokoušu vás...
Karel: Proč?
Jarmila: Nesnášim nadržený chlapy, co mě chtěj dusit ocasem...
Karel: Dusit vás nehodlám. Stačí mi olíznutí...
Jarmila: Tak jo, to beru.
Najednou přichází Jarmilin manžel Ota
Ota: Jarmilo, všude tě hledám! Co je to za chlapa?
Karel: Jmenuji se Karel.
Ota: Co s ním máš?
Jarmila: Vedli jsme nezávazný rozhovor.
Ota: Dej si pozor Karle...
Karel: Já vím, máte velké ruce.
Ota: Jak to víš? Snad ses s mou ženou nebavil o jejích ňadrech?!
Karel: Bavil...
Ota: Proč se s takovými hňupy bavíš o svém poprsí Jarmilo?!
Jarmila: Koukal mi na ně a klidně se k tomu přiznal.
Ota: Je to pravda Karle?
Karel: Je, ale nemělo to sexuální podtext, šlo mi čistě jen o jejich estetiku.
Ota: No jen aby...
Karel: Vážně, jsem avantgardní umělec.
Ota: A čim se zabejváš?
Karel: Střádám všechny možné tělesné tekutiny, pak je roztírám po plátně a tvořím abstraktní obrazy.
Ota: A jakoupak tekutinu si žádal po mé ženě, co?
Karel: Jen pár slin.
Ota: Je to pravda Jarmilo?
Jarmila: Nech ho být Oto, je to slušný člověk. Chtěl jen, abych mu ho párkrát olízla.
Ota: Cože?! Sbíráte tekutiny poněkud zvláštním způsobem! To by nestačilo, aby vám plivla třeba do kelímku?
Karel: Já maluji pyjem a přímá aplikace je příjemnější...
Ota: Mně se to nějak nezdá. Spíš si myslím, že jsi po mé ženě úplně normálně vyjel.
Karel: To není pravda!
Ota: Tak co to máš teda s těma kalhotama?
Karel: Poslední dobou jsem strašně nadrženej...
Ota: To je mi líto.
Karel: Už jsem si zvykl, ale když jsem viděl vaší choť...
Ota: Stejně teď nemůže.
Karel: Mně by to stačilo pusou.
Ota: To ti můžu udělat i já.
Karel: Opravdu? To by bylo senzační!
Ota a Karel odcházejí ruku v ruce a přichází nějaký chlap.
Chlap: Mohu přisednout slečno?
Jarmila: Ale jo...
Chlap: Máme to dnes ale krásně!
Jarmila Ale jo...
|