Snažím se překročit Tvých tajemství  práh,

prodrat se na samý jejich kraj,

v řekách se neztopit,

 nezbloudit na cestách,

ze smeček vlků nemít strach,

tam usednout, tam pochopit.

Možná, že v místech, která jsou jen Tvá

konečně poznám, že dvojí samota,

Tvá i má,

každá stejně hladová,

se může v sobě ztratit.

Platí to obecně-i v počtech možno krátit,

jen výsledek je třeba dvakrát podtrhnout:

                                                  - Naděje ?

Co třeba někdy, za mnoho klidných let,

jež odeplují s nedělními hosty někam na parníku,

až zas budu chtít posedět,

ve Tvém srdci, ve svátečním tichu,

najdu ještě onen kout?

Či připustím snad,

že v počtech musela jsem se přehlédnout?

Co když v oné hořké chvíli vytuším,

Že dvě samoty se zkrátka nikdy neruší?