dalo jsem jí svátek,
řekněme třetí prosinec. TŘETÍ? PROSINEC?
a nechalo ji žít
s jejími kýči a klišé.
ostatně nic jsem o nich do dneška nevědělo. A ANI SES NEZAJÍMAL, ZA TO SI TĚ ČERTI USMAŽÍ.
"cítím se být
za mléčným sklem
lunou,"
říkala.
PRASÁTOR, JSEM PRASÁTOR, ALE NEVÍŠ SI S TÍM RADY?
to se mi líbilo, rozpínala se
a spínala
od C do D
napíšu to ještě jednou vedle sebe: CD CD CD CD CD LUNA ZA MLÉČNÝM SKLEM ROZMÁCHLE ROZMÁZLÁ PRDELKA MĚSÍCE Ó SLADKOSTI Ó LÁSKO
vidíš, jak je to kulaté, oblé?
MOHLO BYCH JI SNAD MILOVAT?
nechtělo
jsem ji NEBO ASPOŇ TAMTO?
tak krajně.
ani ohraničenou. |