Na podzimních ptácích mě udivuje,
jak krouží nad neznámou krajinou,
nad temnotou, co se hroutí,
nad srdcervoucí planinou
lidské hloubky opovržení.
A ráno vyzradí
poslední můj stín
to ráno vyzradí
široký, promarněný splín
Jen ptáci v povzdálí
ti ptáci černí v povzdálí
volají: What that had to mean?!
Na poslední cestě mě zastaví
tichá píseň šeré půlnoci
a teskné zvuky z kostela,
ty teskné zvony z kostela,
šeptají mi klamné jistoty…
A rosa luční prolhaná,
namluví ti, že to bylo naposled,
a rosa ráno prolhaná
dí, že opustit mě máš.
A ptáci temní poznání,
ti ptáci temní poznání
litovat nás nebudou,
až přijde jejich čas.
|