Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 10.11.
Evžen
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Cesta s kameny z kolekce Cesta s kameny
Autor: cash (Občasný) - publikováno 26.1.2005 (11:00:00)
další ve sbírce>
 

    1.

 

až později jsem si připustil

že to co žijeme je cesta

cesta s kameny

podivuhodná mozaika lidských osudů

v čase zázraků

kdy ústa nepromlouvají

a žijí jen pro ticho

v domě bez oken

kam přicházejí sny

a hlasy lidí

vřískot ptáků

sem nemohou proniknout

něco to žere

hned při povrchu

černá věčně otevřená ústa

tvor

sající z matčina lýtka

zakousne se

a ne

a ne pustit

je tam

kdykoliv

 

 

    2.

 

a přece se něco vyvalí na svět

očička jak strmá zeď cihlového domu prorůstají vínem

násilí zplodilo kruhové otvory

vybledlé okenní rámy ohraničily prostor volnosti

chátrající

zvoucí dál

kovové kličky potřísnil čas

 

chcete ven?

 

skřípe to a řve bolestí

ozývá se pískot v uších

pískot v domě

dům je prázdný

neobydlený

 

 

TABULA RASA?

 

 

    3.

 

ALE podlaha skřípe pod tepem člověka

sny se ztrácejí

blednou

krok ke konci - k začátku

k početí - ke smrti

uvnitř to začíná růst

sílit

nejistota hloubí důlek v měkké tkáni

jen konopný provázek houpe se vyzývavě na větvi

oprátka - okénko k nebi

chystá pohoštění

tichý záchvat dobromyslnosti

který v oka - mžiku přejde

 

 

    4.

 

 

…ale bylo ráno

 

a my leželi dlouhé hodiny na lavičce bez jakéhokoliv projevu života. Jedni Lidi chodili kolem – kouřili, četli noviny s vylhanými zprávami, nadávali na svůj život a bezezbytku pozorovali každé cirkusové číslo, každý trik kterým se nás snažili uplatnit. a Druzí Lidi říkali, že tenhle život za to opravdu nestojí  a přitom taky kouřili, četli noviny a chtěli nějakou změnu. a všichni dohromady z toho měli zvláštní potěšení.

a asi už bylo opravdu ráno, protože po ránu to vždycky vypadá tajemně. cisterny vylijí svůj obsah k zemi. olejové skvrny rostou do neutěšených velikostí. nedá se to zkrotit! mění barvu - přizpůsobují se životu - život si je přizpůsobuje. dítě to nepochopí. ostatní se tváří It’s normal,C’est trés…

 

a přitom si stačí chvíli počkat

otevřít dveře a vstoupit

dětský instinkt napoví

roztřese jazyk v ústech

připraví city

a začne objevovat dům

tyčící se ve zpustlé zahradě

a zvuky ze dna města

křik tramvají

štěkot psa

brzdy aut

to všechno musí prožít

nic se neztratí

nedá se vymazat

až do té chvíle

kdy dostaneme strach

kdy všechno spadne

zhroutí se

rozklíží

rozloží do nicoty

a dno se točí

kymácí ze strany na stranu

jak nevěsta v bílých šatech

lidský tvar

 

   

    5.

 

a  prsty rozehrají pomalé blues

krev se zběsile přelévá v základech domu

štěrbiny pulsují životem

a denní světlo rýsuje pukliny tam někde

uvnitř

v horečkách

v blouznění

v zahradě domu s vysokými zdmi

ostnatým drátem

kostmi            

a jiným sajrajtem co tu zbyl po předchozích nájemnících

s denním

nočním světlem

monotónně se opakujícím

v pravidelných intervalech

 

někdo se z toho zblázní

jiný zamiluje

ale vždycky to musí uzrát

a víry myšlenek

pocitů

se třou

vábí

schvacují rozhled

slétávají do korun stromů

vypínají prsa

obnažují melodický hlas

a maminka na všechno úzkostlivě dohlíží z okna domu

nadzvedává záclonu

a sype plnými hrstmi svým dětem

 

já se tu procházím

vždycky se snažím dostat k hostině

objevit zvířecího ducha

zázračný zjev

nový obzor

možnost odlepit se od země

a svobodně dýchat

 

v přírodě si toho nevšimnete

ale tady?

tady stojíte na rozcestí

a pro tohle už výmluva neexistuje

plyneme s vlastní krví a ta se neztratí

dá se jen čekat

chodit po číslech

a učit se je rozpoznávat

  

 

    6.

 

a ostrý zápach dezinfekce je přesto cítit

napadá tělo

rozkládá prvočástečky

a nikdo se nemůže vyznat ve změti svých vlastních dojmů

ani slovům se nepodaří vydrat napovrch

v povlaku úst teprve bobtnají

chystají se vzklíčit

genesis při úsvitu

potvrzena tichým výdechem na začátku

trpělivě čekajícím na jakoukoliv ozvěnu

která by to všechno mohla skončit ?

a přitom nebylo snadné vyjít ven

obnažit tělo

a dělat jakože se nic nestalo

 

slyšíte to chroupání?

 

to praskají kosti pod tíhou myšlenek

které navalily na živého tvora

a ani neupustil slzu

snad nepatřičné chování

za kterým se schovávají rozpaky

 

ale něco se stalo...

 

nevíme co

nevíme kdy

nevíme kde

než objevíme vlastní dům

do kterého lze vstoupit

zařídit se podle osudu

a čekat

 

někdo to nepochopí nikdy

jiný až v zrcadle

a přitom život pořád zvedá ruce

pohozený v předsíni

kde to voní svátečním obědem

opatrně přešlapuje

z místa na místo

a čeká až ho pozvou dál

a uvnitř to zvoní

sílí

dere se to ven

 

jednou výš

jindy níž

 

všichni jsme se poklonili zázraku stvoření!

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
cash (Občasný) - 1.2.2005 > se mi ten prispevek s vasimi poznamkami pri zarazovani do kolekce smazal..tak se omlouvam:-))))ale kritiku si pamatuji (Emmetovu!)
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 14.2.2005 > tak jo - vracím se, ale mám chřipku, takže se budu snažit být co nejvíce stručný - intepretaci psát nebudu - stejně víš sám nejlíp o čem to je, tak proč bych to měl opakovat .-)

jen k těm rušivým věcem:

asi nejhorší je onen "oka-mžik" - v dnešní době je to velká móda - pokoušet se o neologismy, ale poslední slušné se zrodily snad v rozmachu Nezvalova poetismu. Nyní je velká móda o významové "neologismy" pomocí pomlčky - to je furt: jitro-cel, zimo-mření atd atd.
v tvém textu to minimálně ruší, protože je to tam zcela ojedinělé a vzhledem k významu nejde ani o vyrušení pozitivní, tedy za účelem zvýraznění onoho konkrétního úseku

co se týče hláskové struktury celého textu, tak tam je to poněkud diskutabilní - na jednu stranu text dobře plyne i bez použití vázaného verše , díky onomu:

až pozdě*JI* *J*sem si připust*I*l
že to co ž*IJ*eme *J*e ce*S*ta
ce*S*ta *S* kameny
pod*I*vuhodná moza*I*ka lid*S*kých o*S*udů

například
-- ale užíváš neustále stejné hlásky, zejména koncová -i/í

časem ta repetice způsobuje monotónnost, až únavu - u takhle dlouhého textu by to chtělo zpestření, třeba to schéma měnit podle strof či podle posunu významu (což je v tomto případě skoro totéž)

jazyk je velmi civilní, jen občas zajiskří nějaké výrazné obrazy, protože "dům bez oken, mozaika lidských osudů, cesta s kameny" je jsou již poměrně vytěžené pojmy - já vím, všechno už tady bylo, ale něco je přece jen hodně četné

právě ty invenční a povedené obrazy jako: "oprátka - okénko k nebi" či nevěsta by mohly mít více následovníků

ten kratičký makarón mi přijde zbytečný, ale to je možná individuální

osobně si myslím, že takovéto básni sluší spíš pravidelná forma, prostě vázaný verš - to čím se zabýváš je věčné téma a tam je to běžné, a vázaný verš dodá na určité grandióznosti až pompéznosti, která onu didaktičnost posouvá do jiné roviny

ve verši, řekl bych až volném, může být naopak výsledný efekt poněkud utahaný, byť zase působí osobněji - jenže já osobně jako četnář stojím především o dobrou poezii než o osobní zpověď







<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3 4 5
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter