Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Rozhovory s ...
Autor: Raduna (Občasný) - publikováno 17.6.2001 (00:54:35), v časopise 20.6.2001

.Jsi anděl,jednou jsem tě snad viděl ve filmu.Ne tedy snad ale doopravdy.A od té doby to vše začalo.Myšlenky v hlavě se mi shromaždují den ode dne a tak jsem se rozhodl co mohu napsat.Srovnat si všechny ty myšlenky a nejen pro sebe rozmlouvat o všem s tebou a také s tím,kdo snad někdy za čas bude chtít si tyto řádky přečíst.Začínám psát a vlastně tento příběh začínám tvořit pod velkými horami.Není to náhoda,protože nic není náhoda.Tuto myšlenku jsem pochopil až prostřednictvím životních zkoušek.Nic není náhoda;není náhoda ,že najednou přijde to,na co člověk dlouho čeká,není náhoda to ,když někoho potkám a před tím jsem ho nikdy neviděl,není náhoda,že se člověku stane něco krásného v jednom dni a pak ve dni dalším zažije krach a bolest.To vše samozřejmě poznávám a přeji poznávat jen to krásné – je to špatné ? Je to neskromné? Vím záleží na mně každý jsme svého štěstí strůjcem a svůj osud dokážeme zčásti ovlivnit.

Chci ještě v úvodu říci ,že jsem štastný,že tě mám a že jsi se mnou , zůstan stále

Já vím;stále si to uvědomuji.Od té doby,co jsem začal psát tyhle řádky;stává se mi často ,že přemýšlím nad tím,co budu dál psát,jak budu dál ve svém rozhovoru s tebou pokračovat.

A proč

Když jsem byl za mořem,tak jsem si často představoval,jak spoustu času trávím nad psaním .Vymýšlel jsem si stále nové a nové příběhy a nakonec čas vše opět vyřešil za mně.

A jsi štastný ?

Ano jsem,rád a často tahle slova říkám

Tak proč přitom všem zažíváš uvnitř své duše pocit zloby nad věcmi,které vůbec nepotřebují zlobu

Máš pravdu,nedávno se mi to stalo a pak mně to mrzelo;ale to myslím se stalo proto,že se stále musím učit poznávat svoji duši.Myslím,že duše každého člověka je složitá a těžko se k  ní hledá přímá cesta.Jenže cesty poznání jsou dlouhé a člověk musí mít na té cestě trpělivost.

A ty

Mám tebe

Tak proč chceš stále něco hledat ?

Protože hledat znamená nalézat a tak stále hledám hlavně sám v sobě a hledám také pro ostatní

Na začátku jsem začal vypravět o tom,že o tobě jako o svém anděli něco vím.Vím třeba,že jsi stále se mnou a hlavně ve chvílích kdy je mi dobře.Vnímáš moje pocity,které mně něčím obohacují.a co když mám pocity,které jsou smutné a špatné,prostě,když jsem třeba naštvaný a nejednám dobře,jsi i při tom stále se mnou a pomůžeš mému myšlení a duši v tom ,abych si uvědomil co je správné jednání a co ne ?

Jsem stále s tebou ale o tom co děláš správně nebo o tom jestli jednáš správně o tom si rozhoduješ hlavně sám

Stále v poslední době přemýšlím nad tím a vnímám to co dělám pro ostatní a jak se k nim chovám.Je mi krásně když vidím,že je kolem mě pohoda.Jen o to víc mně trápí když tomu tak není,většinou však až když už provedu něco co nechci.

Na začátku jsi začal krátce něco psát o svém dětství,nedávno dokonce se ti na ně někdo ptal prozraď mi něco o tom

Moje dětství bylo pohodové a řekl bych také plné netrpělivosti.Od mala jsem byl netrpělivé dítě,všechno jsem chtěl mít hned a doopravdy,ale ne vždy se to povedlo uskutečnit.Moje maminka byla ale trpělivá,otec sice trpělivosti moc nepobral,ale o to víc se tyto dva protiklady mohli na mně podepsat v tom,že jsem si toto vše mohl uvědomit a postupně se tpělivosti učit

Žil jsem na vesnici,kde se kamarádi hledají snadno a také se snadno o ně přichází.Pamatuji se na zámecký park,se zámkem,který na první pohled ani jako zámek nevypadal;pamatuji se na koně,na vodárnu,na koupaliště a vesnické fotbalové hřiště,kde jsem od 4 třídy hrál fotbal a také na malé i velké školní lásky.Pamatuji se i na svoji lásku psí,která se jmenovala Dandy

která mně naučila první zodpovědnosti za někoho i když musím přiznat,té zodpovědnosti se učím dodnes a ještě se učit budu.V dětství jsem si stále na něco hrál,na oblíbené postavy z filmu,myslím,že jsem měl bohatou fantazii.V hlavě se mi často odvíjel film;který sám prožívám a kde sám hraju hlavní roli.Tento pocit,často v sobě nosím.

Rád se opájíš nadpřirozenými pocity ? Rád si něco představuješ?

Ano musím říct ,že ano ale proč se vlastně na to ptáš,když to všechno víš ?

Chci vědět proč se necháváš rád opíjet levným vínem,myslím to ted jako přirovnání

Ano tomu rozumím,máš pravdu není to správné,protože nakonec člověk přijde na to,že je mu líto ,že to nemůže prožít doopravdy

Myslíš,že se ta lítost pak na něm nějak projevuje, třeba u tebe,já myslím,že ty často zbytečně děláš něco co je plýtváním,tvojí energií

Ano je to tak nad tím také často přemýšlím a myslím,že si mohu dát vnitřní slib,že nehodlám plýtvat svojí energií na úkor svojí představivosti

Raději nic neslibuj a povídej ještě o svém dětství

Dobrá,jak už jsem říkal rád jsem si vždycky na něco nebo na někoho hrál a čím jsem byl starší tím víc byly moje hry promyšlenější .Hrál jsem si třeba na řidiče kamionu,nebo na strojvedoucího dálkového expresu,zachraňoval jsem svoje lásky a pamatuji se ,že jsem se k nim také v myšlenkách převtěloval ,ale to už nebyla hra to už byly první lásky , a to už nebylo dětství ale dospívání.Někdy přemýšlím nad tím,že jsem byl tak krásně naivní,ale to asi každý v deseti nebo v patnácti.Vzpomínám si třeba na holku,která nebyla nijak zvlášt krásná ona prostě byla jen tak přirozeně hezká.Jmenovala se Zdeňka a já jsem jí miloval i nenáviděl od 4 třídy.Snažil jsem se jí porozumět,někdy jsem i ,,dolejzal” ale stále jsem si uvnitř srdce přál být s ní.Myslím,že jsem jí miloval tak krásně naivně až je mi někdy líto,že už nikdy tak milovat nebudu.Navíc je zvláštní,že jsem jí už po 12 letech znova potkal,poznal jsem jí,ale nebyl jsem schopen jí říci kdo jsem a co chci.Měl jsem v sobě skličující pocit,že jí najednou nemám co říci a hlavně že už nejsem asi naivní kluk co ji miloval a nenáviděl.Nejvíc ve mně prostě bylo to ,že po deseti letech je už jiná ,ale co když se mýlím ?

Je to v součastném tvém životě pro tebe tak důležité to vědět ?

Myslím,že ne,jen nad tím přemýšlím proto,protože se mi často vybavují útržky z dětství,které byli pro mě něčím zvláštní a příjemné.Jak říká pravidlo většinou vzpomínáme na to krásné a na to co v nás nezanechalo nic příjemného tak na to tolik nemyslíme.


Tak to je zatím vše..pokračování přístě ?


Poznámky k tomuto příspěvku
stín (Občasný) - 6.11.2001 > Formou mi to připomnělo Hovory s Bohem, které jsem nedávno se smíšenými pocity dočetla.
Na Martinovy připomínky bych reagovala tak, že mi to přišlo dobré takhle vcelku - tak, jak běží tok vzpomínek a úvah - je to pohyb, rozkouskované by mi to nepřišlo tak živé.
Jinak, když jsem to četla, odmyslím-li si konkrétna, měla jsem hodně často pocit, že to je o mně, o mých myšlenkách.
Někoho zakukleného jsem teď hledala, a nevím, jestli našla - ale našla. děkuju.
Body: 5
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 28.5.2001 > Napsat vlastní zamyšlení formou dialogu s andělem pokládám jako výborný nápad.Možná by bylo ale dobré, abys chvílemi označil, kdo právě promlouvá - jak je to delší text,občas jsem musel hledat, zda mluvíš Ty či anděl. Zkrácení textu by bylo myslím možné provést tak, že každý úsek rozhovoru s andělem bude tvořen jedním příběhem (tady máš několik vzpomínek z dětství.Stačilo by možná sem dát pouze jednu vzpomínku a tu více rozpracovat.Příště by vyšla druhá vzpomínka. Šel bys tak více do hloubky, což by po čtenářské stránce bylo myslím i zajímavější).Celkově mne ale ten nápad zpracování ale doopravdy hodně zaujal.
Body: 3
<reagovat 
čtenář Hackman - 30.5.2001 > Člověk, který v životě překročí tu pomyslnou hranici mezi světem poznaným a
neuchopitelným, je vždycky najednou zmatený. Je plný toho nepochopitelného
světa, o kterém nám nikdo skoro nic neřekl. A začíná ho objevovat po svém.
Třeba i psaním. A tady si musí říct, proč o tom píši. Pro sebe? Nebo i pro
jiné lidi? Narážím na problém obsahu a formy, které jsou tak důležité, pokud
chceš upoutat něčí pozornost. Píšu-li si svůj deník, zapisuji myšlenky,
které si chci někdy ještě připomenout, ale píšu-li pro někoho, koho třeba
ani neznám, musím se víc zaobírat jejich nevědomostí, týkající se mé osoby a
nalézt body, které budeme mít společné v tom o čem chci psát. Měl bych třeba
na konkrétních věcech definovat své pocity, místo mnohých přídavných jmen,
příslovcí. Působí to totiž jako opakování tisíckrát omletých pravd. Což jak
sám uznáš je celkem nuda.
Forma rozhovoru je dobrý nápad, ale myslím, že v obsahu a v tom co vlastně
chceš říct není příliš jasno. Spíš bych řekl zataženo. I spád je velmi
složitý (ne-li žádný) a čtenář jen stěží udrží svoji pozornost. Proste slovy
Hemingwaye je to na hovno, které však skrývá svoje ale..
To ovšem neznamená, že po přepracování a nalezení hlavní myšlenky povídky to
nedokážeš napsat líp. Myslím si, že psát umí každý. Jen to chce někdy trochu
dřiny. Ale určitě to stojí za to. Budu se těšit a nedej se, že jsem si
dovolil napsat to co jsem napsal. Už to, že ti píšu o něčem svědčí. :-)))
mike

<reagovat 
Raduna (Občasný) - 17.6.2001 > Díky za dobrou kritiku - přiznámse nevím co s tím dál - chci pokračovat chci na tom víc pracovat ale myšlenkta není .mám v sobě touhu psát ale pořád nevím o čem
<reagovat 
westfood (Občasný) - 17.6.2001 > je to upřímný
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter