osmnáctým krokem

v letokruzích – dialogy se smolou

plaché; přesně takové ruce

nosím za zády

poskytuji přístřeší

podpaží má zhrublou kůru

nad kořeny a trupem

mi zarůstá klín

věty do korun větrají vzduch

ve větvích ticho zní

podvečerem nášlapů

a dlaní

v kruhu po obvodu

blízkost

vzdáleným pohledem

ubývá srozumitelnosti

ve tvářích

obálky jsou přilivem i odlivem

ovlivněné - řeč se točí kornoutem

papíru. v záhlaví noc za stolem

podsvícených

zvrácená hlava k nebi.

měsíc ubývá - - -

les svléká se a svršky

pokládá do velkého vozu

tmou zatahuje záclony

a miluje se s oblohou