Po mohutných schodech z mramoru,
stoupám tiše jak myška nahoru.
Krev v žilách začíná mi tuhnout.
U ž není cesty zpět, nemohu uhnout
Vcházím dovni tř, srdce prudce buší.
Jdu dál, veden touhou, vybaven kuší.
V dáli slyším čísi hlas, pak jen sykot,
ž ádný zbytečný pláč, žádný brekot
Kdosi přede mnou chtěl jít .
Nechal jsem ho, však co má být.
Snad ten hlas nebyl on.
Zní mi v hlavě, jak velký zvon.
Ticho, temné ticho nastalo po chvíli.
Je to snad znamení, mám se bát?
Nebojím se, její život ke konci se chýlí.
Ne můj, nemám důvod život ji dát.
Kapky potu stékají mi po tváři .
Chodbou plnou soch nyní procházím.
Jen plameny pochodní jemně je ozáří.
Jejich strach, zděšení, konec vizím.
Kdysi žili, nyní jsou jen kameny.
Medúzin pohled je jejich vrahem.
Jejich životy, navždy jsou zmařeny.
Hrůza a děs, číhá za každým rohem.
Můj pohled namířil jsem k zemi,
neb spatřit medúzu, přináší smrt.
Z novu slyším slova, že by klení.
“Ne, já nechci zlato, nejsem chrt.”
Znovu ticho, znovu strach.
Kdy to skončí, kdy bude konec.
Co to cítím, že by krve pach.
Ano, pro další život zvonec.
Už jen malý kousek, cítím to.
Nedívám se, nesmím, nemohu.
Nejsem schopen slov, nejsem sto.
Jen dál musím, snad tím pomohu.
Jdu dál, oči zavřené, kuš připravenou .
U ž zas ten sykot, už zas jej slyším.
Nevím kam, však nemám na vybranou.
M ačkám spoušť a padám k myším.
Na zemi ležím, jen vzpomínám .
N evím, co dál, co udělat mám.
Žádný sykot, žádné syčení ,
jen jasné hlasité vzdychání.
CO se stalo, umírá snad ?
Já nechtěl, vždyť nejsem kat.
Nutkání otevřít víčka přemáhá mě.
Ne, nemohu, neb stále medúzou je.
Přikročil jsem však mnohem blíž.
Nebál jsem se, ba zvědavý byl spíš.
Stále dýchá, stále žije.
Nedokážu zabít, ač je to zmije.
CO jen si počnu, co udělám .
No tak, oddej se myšlenkám.
Ano, vždyť za vše může kletba .
Je jasné, co zlomit ji dokáže.
P řistoupil jsem, rad ostatních nedba.
Políbil jsem ji, jak čest káže.
Bylo zřejmé, že se cosi děje .
Jakoby životní síla ze mě prchala.
U ž teď jsem věděl, že zle je.
Mé tělo, má duše jej tu nechala.
Jsem mrtev či stále naživu?
Nevím, nemám tušení.
Jen tu tak ležím, bez pohybu.
Mám jen jedno pokušení.
Otevřít oči, rozhlédnout se kolem.
Však ano udělám to, tak honem.
V mé náruči leží krásná dívka.
Bez ladu a skladu jen tak leží .
A já měl další nutkání hnedka,
Dát jí polibek, ať vím, o co běží.
Strach, prudká bolest,
vše bylo ta tam,
jen ona a já, žádná lest,
leželi j sme tam. |