Kolem sebe vidím tolik dívčích slz
je jich tolik, že úsměv mi z toho zmrz
jaro je tu, je čas rozchodů
jen tiše sténají tmavá ústa podchodů
a nenávistně mžourají kruté oči neonů
však je to zář velkoměsta zabalená v saténu

To je to jaro, kruté a milující
to je to období krásné i slzící
duše jsou zmatené, nálady nestálé
proč nejde vše sledovat jen z tepla postele

Úmysly nekalé ženou Tě do ulic
do kterých přísahals
že nevkročíš víc
jaro je blidiště a já jsem v něm
přeji si dostat se na pevnou zem.