spoluobčan

Chodí tam každý den a hledá

Hledá v koutech, co by sněd

Hledá čím by žízeň uhasil

Hledá komu srdce naplnit

Jako pavouk spřádá sítě a chytá vítr

Hustě rozvěšeny, ani paprsek nepronikne

Roztáhne noviny, dům se rozvlní

Dva pokoje

Listopad a Prosinec

Teplo stoupá z dětské brašny na mládí

a bílá záře od těch podlouhlých věcí mezi prsty

Vůně, která ho zabíjí

Chodí tam a hledá

*

Nevím jak moc, ale snad ne tolik aby sis zakryla oči.

Dobrý úmysl a snaha o povznesení se

se mění v černou tmu bez světélek v hloubi.

Tam někde uvnitř kde to vře a vzniká nenávist

se vidím jako malinké stvoření choulící se

do závojů mlhy.

Snažím se prokouknout, ale jsem slabý.

Slabý na to spatřit pravdu která se tak nerada ukazuje.

Je tam.

Objevit jí je tak těžké…

Ale proč?

Nevím, rád bych ale třeba je to tak lepší…

*

Pět doušků větru.

Těch pět nádherných ofouknutí posune člověka dál.

Vidí se ve vaně plné bublinek, v ruce vonný mok.

Další lok a čas se začne kroutit do elips.

Jen zmáčknout ano a je bez starosti.

Držet ji za oblé tvary.

Myslet na to kdy přijde.

Kdy se ukáže.

Vysát poslední kapku a je tady.

Lesknoucí se chladné dno.