|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Moderní poesie Autor: zemlbaba () - publikováno 8.5.2001 (12:46:12)
|
| |
Moderní poesie
Oznámení -
Akcie Planety Noci poklesly
Po tropické noci
plné zpoceného strachu
v království jedovatých bodlinek
těsně po tom co odešly
zas usnul
Už na konci času
jsem tebou posedlí tvor
pod touhle symetrickou oblohou
Opodstatněný jen
ve své pomíjivosti
---
Vítr ti člověče odnesl šaty...
Promarněné roky
kreativního umění
jak na ně vzpomínat?
A teď
Lituji každého okamžiku
svého života
stráveného bez lásky
---
Vymyslel jsem
jednoho muže a jednu ženu
Když prší
jejich duše se zrcadlí
snoubené
v asfaltu na nádraží
déšť je zrcadlo snů
vstup do něj
hloub
hloub
a ještě
ale i dnes zjistíš
že přez tvé zářivé osvícení
zůstává otázka dál nezodpovězena
Je tak stará
jako ta voda
co ti padá do vlasů
---
Tam někde
V hotelu u moře
Žijí ti dva
Ten muž rád zastaví čas
Aby mohl hledět
tamté do očí
Nevydí pro myšlenky nebo smysly?
Všichni to vědí
jen snad trochu odvahu lidé Planety Noci
poroďte hrdost nad svým osudem
pohlaďte nevinné dětské bradavky
Ne
Všichni mlčí
Na scénu přichází muž
a zve všechny do hospody
zpívat sprosté písně
---
Zavražděný město
na konci ulice lidi
Lidi zasraný ulice na konci města
Nikdo pít nepůjde
A zase další krach na burzách Světa
---
Muž je ukamenován
nikdo ale nevěděl
jestli to stačí,
nebo se bude muset
kamenovat znova
On nikdy nevěděl
jestli je oplilej
nebo střiízlivej
vždycky říkal
prostý věci
naprosté titěrnosti světa
který se do něj znova vpíjely
a nikdo netušil že říká pravdu
Bylo to to tak proto,
že v hotelu u moře se zastavil čas
Co mi zbývá?
dvě data tu zbudou
okna dokořán
a zámky na dveřích
Jen torzo naděje
tkví v jejich lásce
slavená novou písní
se chytá světla
podobná dívence,
ušlapané davem
---
Lidé se zdají otroky
jak země přetnutá
horizontem
Je to znak zla
nebo zlá předtucha
ne nic si neulehčujte
Rozhodněte se
všichni vřeští - Rozhodni se
Při té pompézní oslavě
příchodu antikrista
Zaznamenal jsem to
do svého němého
sešitu
Teďka to řvu
Protože -
Promarněné roky
mého kreativního umění
jak na ně vzpomínat?
Ostrost horizontu
Je dána jasem slunce
Jas slunce je pomatená víla
Víla - dcera člověka
z hotelu u moře
---
Muž zpívá ženě
Proč když se usmíváš
nebo mračíš
Proč když ti vítr rozčepíří vlasy
a kolem zpívají ptáci
Proč když vyslovuješ slova
Proč když jsi celá prokřehlá
Proč když se mne ptáš
Proč když se podíváš na mne
je v tvých očích vydět strach
...
ach... ach tak
Svážu ti stehna modrou stuhou
má ženo od moře
---
Umíráme poslzeni
Bez starých rour
které nás spojovaly s bohem
což bezestudu přiznáváme
---
Opilý tvoji andělé
myslým že jsem je tu někde vyděl
že tudy jednou či dvakrát prošly
že se tu ukázaly
Že by je moře smetlo
a rozleptalo křídla jako masce
že by se s nimy starci
někde v koutku chichotaly
mojí marné snaze
ti pomatení starci,
opilci slavící naději hrobu
nebo zádumčivý moudří muži
kterým to už nepálí
jelikož svou oběť neunesly
že se zdála blbá
jak blbá holka
nebo blbá dekadická soustava
Věčnost byla příliš daleko?
Odjedu příliš daleko
"Ale věci započatý se nedaj zastavit"
"Tak piš dál bláznivej mladíku"
a vymysly nové nebe
nový ráj
tleskni
z rukou ti vzejde první prach
z něj pak slunce
z něj nový národ
z něj nový básník
z něj nové mýty
z nich nové války
a v nich ti dva milenci z hotelu u moře
tak piš dál své iluze pachu ženských ňader
zosobněných v minutách
dobrovolného kriminálu
pod dohledem ctihodného
páchoucího cigaretovým kouřem
měnícího cigaretový kouř v beránky,
beránky ve tmě
Tápjící
Třesoucí se
Zamrzlí
v čase
|
|
|