|
Bloudění
Když se tmavou nocí zpátky domů toulá
spolu s tisíci obličejů
je sám
do očí přeludů uhranutě kouká
ve společnosti divných obyčejů
se nebát
¨
Pak dveře zavrzaly
z domu někdo vychází
hodinám na orloji
číslo dvanáct schází
ve vstupu do zahrady
dopis položený
Ne všechno co se třpití, vždycky zlatem bývá
na zádech v trávě, unavený
je sám
mezi řádky dopisu se krutý význam skrývá
svědomí na dlani položený
mezi námi
Pak dveře zavrzaly
z domu někdo vychází
hodinám na orloji
číslo dvanáct schází
ve vstupu do zahrady
kapesník položený
Tak si opakuje
že si jí nepodmaní
a to ho zabíjí
slávu jí prorokuje
zdálky ji políbí
a toho zabíjí
| 
