To se jednou zamiloval tenisový míček do rakety. Vždy když narazil na její mřížku, celý se načepýřil. Dobře věděl, že mu tahle žlutá náramně sluší a doufal, že i jeho milovaná  modrá  raketa si toho jednou všimne. Vždyť by jim to tolik spolu slušelo!

     Ale sada střídala sadu a raketa urputně mlčela. Protože byl tenisák o dost menší, dlouho si netroufal oslovit tu krásku jako první. Když se však na tabuli objevil stav čtyři pět a raketa se přemístila na druhou stranu hřiště, zpanikařil tísnivým pocitem vědomí si času a vzpružil se.

     „Chtěl bych být s tebou déle,“ vyhrkl a odletěl na druhou půlku hřiště.

                                    15:0

     „A proč?“  zeptala se ho raketa, když jej po chvíli zase prudce odpálila za síť.

                                                            30:0

     „Miluji tě,“ špitl něžně vzdaluje se po cihlové červené.

                                                                                      40:0

     „Stejně bys mi pořád lítal za druhou,“ vypongla raketa a majzla s ním ze všech sil přesně na čáru levého rohu.

                                                                                      KONEC HRY