Skleněnou nohou roztříštila jsem vodní hladinu

   v objetí špinavého tuláka když se na mě sápal

   Tak mladá odsouzena za potulku

   a s kyselým dechem v zátylku

   Měla jsem kovovou tyč na oporu nohám křehkým

   šestiúhlé odlesky průzračnosti řezaly jak slunce

   Teď ještě tou tyčí pravou ostře

   roztříštím si v střepy

   a už se nezatoulám.

                        věnováno ;o)