1
Žádná naděj pro proklatého syna,
probouzet se na stejných nohou
je pěkná otrava ! ! !
Svítáni přichází z hlubin,
další kalné ráno za zpěvu namyšlených hvězd,
už pociťuji proměny v myšleni,
co dřív byla zábava
je nyní pěkná otrava ! ! !
Jsem svědkem úpadku sebe a vás
brány pekla jsme otevřeli my,
už není panenských duši,
kromě děti, psů a jiné havěti.

2
Tvé kroky vedou k našemu prahu,
však já už jsem se proti tvé lásce obrnil.
Není chápani jako chápani …
jen genius je šťasten
a je věčným mistrem.
Mžik je věčnost a věčnost je mžikem.
Uvedl jsem do chodu monstrum,
Frankenstaina z ideji a utrpení,
slouží k zkáze co snad vede k viděni.

3
Položil jsem kytici fialek na hrob mládi
a uhranul zle sny
- od té doby už nejsou zle.
Neproklínám život
- je jaký je.
Jasný vzdor nemohoucího
proti vlastní tuposti,
a co je můj nářek oproti utrpení
které k vám přijde ?