Páje s láskou k narozkám
Kde nejsem
Za nocí, když zaléváš půlnoční úhory,
raší ti kořínky vlasů
a sen
odrůstá neslyšně.
— Nespi se rychleji, nežli kdo umírá;
ne/po/hnu//se.
Dívám se vteřinou, jež se ti na těle
tříští do tisíců jisker
a rozsvěcí krajiny
– slova jsou svinutá v hrdélkách písčitých hodin! – ,
ale pro mě je černozem,
odkud ti odrůstá nejtenčí vlas,
zavřená
jak pokožka sněhu nad požáry.
Svítáš mi v hodině návratu
z končin, kde se začínáš.
Z kuřáckého kupé; reminiscence
Až vystoupíme,
zbyde kouř lomený v podobě kvádru
a odrazy tváře jak šablona,
jíž jsem obkresloval každý les
– kde tě nepotkám –
či hořící listy javorů
tam, kde ti tváře pochytaly
naběráčky očí.
|