bylo jaro a zpívali ptáci

slunce prosvicovalo kmeny stromů a stébla trav

my chodili parkem

už dlouho a mlčky

každý na svém okraji cestičky

o něčem jsi přemýšlel

tak jsem nechtěla rušit

a asi bych šla pryč

kdyby ses na mě

dvakrát nepodíval

nepřítomně se neusmál a pak si mlčel dál

tak jsem věděla že o mě víš

že tam chodíme spolu

a že tam s tebou smím zůstat

vyrušil tě až pravidelně troubící klakson

začal jsi troubení počítat

"šest", usmál ses

"půjdeme na večeři?"