Ladné břízky rostou
ve vysoké trávě
trávě která hrášek
připomíná barvou
také břízek zeleň
svěže šťávyplná
chutná hnědým srnám
u nichž stojí jelen
jeho oko vidí
měsíc nad kopečkem
měsíc, který svítí
nocí šedošedě
luna hledí dolů
úzkou průvou skály
k jezírku kde v bolu
k lásce víly zrají
tak pijte srnečky víno až z měsíce
příjemně uzrálé, ve vůních školené
až břízy upadnou do očí v peřejích
v obočí zesládnou, jak hrášky zesládnou
pšt!plochy zrcadel dráždivě neklidných
tam někde srůstají, kam hledím potají
kopýtka tepou v kopretinách řas
obočí sládne
a noční tygr spustí krutý řev
v zrcadle mládne
váhavý měsíc-ten?...neví vůbec nic
peřeje neviděl, vůbec nic neviděl
moje břízo voňavá
hrášek vlasů tvých
barvou mne ovládá
nejsem kapradím
moje luno mámivá
zraješ v očích mých
jako dvě jablíčka
srostem ve větvích
moje lásko pouťová
v kalvárii kříž
o ten se opírám
v tygřích záznějích
konec honu
|