Ladné břízky rostou

ve vysoké trávě

trávě která hrášek

připomíná barvou

také břízek zeleň

svěže šťávyplná

chutná hnědým srnám

u nichž stojí jelen

jeho oko vidí

měsíc nad kopečkem

měsíc, který svítí

nocí šedošedě

luna hledí dolů

úzkou průvou skály

k jezírku kde v bolu

k lásce víly zrají

tak pijte srnečky víno až z měsíce

příjemně uzrálé, ve vůních školené

až břízy upadnou do očí v peřejích

v obočí zesládnou, jak hrášky zesládnou

pšt!plochy zrcadel dráždivě neklidných

tam někde srůstají, kam hledím potají

kopýtka tepou v kopretinách řas

obočí sládne

a noční tygr spustí krutý řev

v zrcadle mládne

váhavý měsíc-ten?...neví vůbec nic

peřeje neviděl, vůbec nic neviděl

moje břízo voňavá

hrášek vlasů tvých

barvou mne ovládá

nejsem kapradím

moje luno mámivá

zraješ v očích mých

jako dvě jablíčka

srostem ve větvích

moje lásko pouťová

v kalvárii kříž

o ten se opírám

v tygřích záznějích

konec honu