Slunce mi svítí do očí,
sedím na lavičce v parku,
mírně svraštělé obočí,
pln radosti z onoho dárku.

Slunce mi svítí do tváře,
ptáci nad hlavou, voda hučí,
je to jak příběh ze snáře,
lidé se po celý život učí.

Slunce mi svítí do vlasů,
střechy domů rudé jak růže,
sedávám sám čas od času,
v sedu jak turecký bůžek.

Slunce mi stéká po těle,
paprsky spoután v příjemných okovech,
nevnímám okolí, tvářím se nesměle,
sedím tu osvícen, přemýšlím o slovech.