A když se mi prohání hlavou myšlenky jak závodníci na koloběžce - jedou tak pomalu a přece se odrážej od země co to jen jde- o nesmrtelnosti slova o jeho tisíci podobách o tom že psát je nejen drhnout tuhou o papír ale i vydávat kousek sebe tak se mi vždycky někde uvnitř ozve hlas že by rád jednou odeslal do mých rukou báseň co by se – jak Kainar říkával – břitká nesla tiše k zemi a na hrotu měla dvě kapky krve ten hlas se mi opře o oči a o jazyk a zasklí mne že by rád abych jednou takové básně docílil a já tak zhluboka vydechnu a řeknu jó hochu – asi je ještě čas asi ještě dost dobře nechápu co ta nesmrtelnost a tisíc podob slova a hlavně ta poezie vlastně je …
|