V zájmu waltzu odcizení
srůstám s kůrou tohoto světa
zbytečný nadutý sláb a chromý
Mé písně mění se v bitevní pole
Má duše reziví
Mé srdce svírá korzet
Můj život se klátí
Dýchavičné stéblo trávy
To jsem
Nemytí caparti přimáčknou mě k zemi
Jen co se narovnám už zase sytím se jejími údy
Čekám na poryvy souznění
Nemuselo by jich být mnoho
Stačil by jen jeden
Jeden jediný
Zprotivený
Bezelstný
Puritán ryzosti ržaní nitra
Jako já
Nevychloubám se
Pouze konstatuji
Mám halucinacemi beztíže zamaštěnou sklovinu brýlí
Připadám si jak zneuznaný vědec
co nemá nic
kromě pobitých ideálů a rozpuklé zkumavky v oharku svých dlaní
Nežiji
Stejně jemu i má naděje se třepetá na šibenici
Jsem nadobro zklamán
Odevdzávám se orkánu světabolu
Navěky trpět za vás
Jsem básník a trpět je můj úděl
Jiní pracují duší tělem bytím
Já utrpením
Od porodu po pohřeb
Od pekla do nebe
Od nebe zpět na tuto zem...
Jsem básník
Co chcete víc?
Nemám tužby nemám přání
Vybijte si na mně svůj žal
Jsem básník
Trpím za něj trpím za ni
Od svítání do svítání
Můj úděl nezná milost
Můj úděl věčnost je bez smilování
|