V zájmu waltzu odcizení

srůstám s kůrou tohoto světa

zbytečný nadutý sláb a chromý

Mé písně mění se v bitevní pole

Má duše reziví

Mé srdce svírá korzet

Můj život se klátí

Dýchavičné stéblo trávy

To jsem

Nemytí caparti přimáčknou mě k zemi

Jen co se narovnám už zase sytím se jejími údy

Čekám na poryvy souznění

Nemuselo by jich být mnoho

Stačil by jen jeden

Jeden jediný

Zprotivený

Bezelstný

Puritán ryzosti ržaní nitra

Jako já

Nevychloubám se

Pouze konstatuji

Mám halucinacemi beztíže zamaštěnou sklovinu brýlí

Připadám si jak zneuznaný vědec

co nemá nic

kromě pobitých ideálů a rozpuklé zkumavky v oharku svých dlaní

Nežiji

Stejně jemu i má naděje se třepetá na šibenici

Jsem nadobro zklamán

Odevdzávám se orkánu světabolu

Navěky trpět za vás

Jsem básník a trpět je můj úděl

Jiní pracují duší tělem bytím

Já utrpením

Od porodu po pohřeb

Od pekla do nebe

Od nebe zpět na tuto zem...

Jsem básník

Co chcete víc?

Nemám tužby nemám přání

Vybijte si na mně svůj žal

Jsem básník

Trpím za něj trpím za ni

Od svítání do svítání

Můj úděl nezná milost

Můj úděl věčnost je bez smilování