ta modrobíle proužkovaná tapeta mi připomněla
že kdysi jsem znala i jiné lidi
kteří chodili po dvou a měli jen jednu hlavu
jen mi časem někam odešli
a já si toho nevšimla
taky koukali do nebe a občas se jim něco zdálo
možná měli i barevný sny
jenže ve stínu slov sny zšednou a zplacatí
někam mi časem odešly
a já si toho ani nevšimla
nevšimla jsem si ani letošních pampelišek když odkvítaly
a nechaly svoje pohrobky jít po větru
linie léta se mi rozpadá
na střípky záblesků slunce mezi mraky
rychle se střídají světlo se stínem
hadi vylézají a zalézají jak pitomí
nemůžou se trefit do sluníčka
a já se nemůžu trefit do světa
míč skáče kolem mě a má ruka je stále prázdná
ta modrobíle proužkovaná tapeta mi připomněla
ten podzim když jsem chodila ve svetru
a radovala se z deště
ten den kdy mi přišel pohled o nekonečnosti nebe
tu chvíli kdy jsem šla cestou mezi poli
ten rok který se mi tuhle někam ztratil
|