Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Stařec
Autor: back (Občasný) - publikováno 22.7.2006 (00:52:44)
 

      Měl jsem rád toho starého muže, který při své každodenní procházce míjel náš dům. Jeho vrásčitý obličej pokaždé směřoval k obloze. Vyzařoval z něj  mystický klid. Byl častým tématem dohadů chlapců bydlících v  ulici, do kterých jsem se mnohokrát zapojil. Ve svých fantaziích jsme mu přisoudili spoustu rolí, nejčastěji  byl bytostí z jiného světa, čaroděj, jenž přišel o svou kouzelnickou moc a teď jí hledá, bloudíc ulicemi. Aniž jsme si to uvědomovali, stal se neoddělitelnou součástí našich životů. Neměnný, každodenní obraz, jistota počátku dne. Jen jeho dlouhý kabát byl rok od roku vybledlejší, barva vlasů se měnila ze stříbrné na sněhově bílou a krok byl kratší a méně jistý než kdysi. Na naše pozdravy odpovídal úsměvem a kýváním hlavou. Rychle se však vrátil ke své obloze. Jeho jméno bylo dávno zaváto do korun košatých stromů, lemujících ulici. Byl to prostě stařec.

      Příběhy otce z dětství byly rovněž protkány přítomností toho zvláštního muže. Kolik mu může být let ?, proháněla se mnohokrát mou hlavou neodbytná otázka. No, nejméně sto padesát.  Jednou jsem se na věk starce zeptal otce. Humorem dospělých mi opáčil, že každá vráska v jeho obličeji znamená jeden rok života. Asi měsíc jsem vrásky ve starcově obličeji počítal. Tiše snášel mou přítomnost, každodenně mnou následován od rohu našeho domu k parku. Nejdále jsem se dostal k číslu čtyřicet. Ten kousek cesty naší ulicí se pro mne stal jakousi tradicí i když já dávno nevěřil, že vrásky v jeho tváři zobrazují věk. Po čase jsme spolu začali hovořit. Vlastně začal on. " Něco pro tebe mám orlíku," řekl mi jednoho letního odpoledne a já na něj s ohromením zíral. Sáhl do veliké kapsy kabátu a vytáhl pečlivě složenou čtvrtku papíru. Chtěl jsem papír nedočkavě rozložit. Zarazil mne pohybem ruky a tlumeně pronesl :"Až doma orlíku".

       Doma jsem čtvrtku papíru rozložil. Byla tam kresba letounu,  jednoplošník s vrtulí na čumáku. Na křídlech měl červené kruhy s bílým okrajem. Otec na kresbu fascinovaně hleděl. "Kdes to vzal?", zeptal se po chvíli. "Dal mi to stařec," zněla má odpověď. Dlouho do noci se mi zážitky toho dne neustále vracely. Má fantazie, jindy tak kreativní, si  tentokrát nevěděla rady.

      Druhý den otec starcovu kresbu zavěsil v kuchyni nad stolem, vloženou do smrkového rámu a chráněnou sklem."Je to Spitfire," řekl mi. "Aha... A co je to Spitfire ?" ihned následovala má otázka. Otec mne jemně pohladil po vlasech a vysvětlil, že je to letoun, který bojoval ve druhé světové válce.

      Po otcově vyprávění  jsem starce nedočkavě vyhlížel. S pohledem upřeným k obloze se v obvyklém čase blížil k našemu domu. Starcovo vyprávění  mi opět nedávalo smysl.Vyprávěl o orlech zavřených v kleci, hvězdářích, hvězdách, nekonečných oceánech.

      Zbytek toho dne mně musel otec vysvětlovat spoustu věcí. Mé procházky se starcem byly den ode dne delší. Povídal mi o dalekých zemích, černoších, indiánech. Já mu vždy něco namaloval a on mé kresby s vděkem přijímal.


      Jednoho dne se stařec neobjevil. Neobvyklá situace nevěstila nic dobrého. Počkal jsem na otce a se svým znepokojením se mu svěřil. Otec trval na tom, abych zůstal doma, ale mé odhodlání jít s ním bylo natolik silné, že nakonec kapituloval. Nevěděli jsme, kde stařec bydlí. Otce napadlo zeptat se na  bezpečnosti. Vzal své kolo, já se posadil na rám a takto jsme se vypravili na okrsek VB.

      Otec náš problém vylíčil velikému policistovi v zelené  uniformě. Ten se na nás nejdříve díval jako na blázny. Podařilo se nám jej přesvědčit.

      "No, starý Mrázek bydlí na dolním konci města. Seděl pět let v kriminále a teď je z toho mišuge," sdělil nám příslušník a významně si při tom poklepal na čelo. On je starý Mrázek?, napadlo mne v první chvíli. Otce spíše zaujala slova o kriminále. "Tak pojďte občane, prověříme to, ať máme oba klid," ukončil rozhovor bodrý příslušník a ukázal nám směrem k policejnímu vozu.

      Na dolním konci města policejní vozidlo zaparkovalo u oprýskaného domu. "Tady to je," pronesl stroze policista. Vystoupili jsme z vozu a šli za ním. Kolébavým krokem vyšel do druhého patra domu. Pevně jsem svíral otcovu ruku. Příslušník přistoupil ke dveřím se štítkem na kterém bylo krasopisem napsáno Emil Mrázek. Nejdříve zaklepal a zakřičel do dveří : " Haló Mrázek, policie, otevřete, haló, haló." Napínal jsem sluch ze všech sil, abych z bytu zaslechl alespoň náznak reakce na volání zpoza dveří. Mezitím se kolem nás začal tvořit hlouček lidí. "No jó, dnes ještě nevyšel, se mu nejspíš něco stalo," pronášeli všímaví občané směrem k nám. Náš průvodce jen zavrtěl hlavou, sundal brigadýrku, podal ji otci a po krátkém rozběhu vrazil ramenem do dveří. Ty se se zapraskáním otevřely dokořán. Otec se mne snažil zadržet, já jsem však okamžitě vběhl do bytu.

      Za dveřmi byla malá předsíň. Na stěnách visely diplomy psané jakousi cizí řečí. Mezi nimi zlatá vyznamenání. Předsíň ústila do obytné kuchyně. Tam leželo na kanapi bezvládné tělo. Otec, který mne do bytu následoval, okamžitě přistoupil ke starci a začal s ním třást."Pane Mrázek, haló, vstávejte," pronášel se zvláštním pohnutím. "Kde je byt domovního důvěrníka ? Potřebujeme zavolat záchranku," dolehl k nám z chodby hlas příslušníka. Stařec se mezitím probral. Stál jsem nehnutě, neschopen pohybu. Nad kanapem visely mé obrázky. Kolem nich nádherné skici a hotové kresby letounů. Na stole se vyjímalo v rámu několik fotografií. Z těch na nás shlížel mladý muž v uniformě, které dominovala zlatá křídla. Stařec mne k sobe přivolal. Unaveně pozvedl svou hlavu a zašeptal : " Nenech se zavřít do klece, orlíku." Po těch slovech jeho hlava unaveně klesla.       

       Do příjezdu sanitního vozu stařec nepromluvil. Svýma zakalenýma očima pozoroval kuchyňským oknem oblohu. Mně po tváři stékaly veliké slzy a otec s úsilím potlačoval dojetí. Do bytu vešli dva muži v bílých pláštích a naložili starce na nosítka. Byl to zvláštní průvod. V čele kráčel policista a rozrážel hlouček zvědavců. Za ním zřízenci s nosítky a vzadu já s otcem.

       Otec s policistou prohodil pár slov, poté se na mne usmál a nasedl do sanitního vozu. Ten se pomalu rozjel, jakoby nám sděloval, že již není kam spěchat. Já tam stál, zmatený sledem událostí, do té doby nekonfrontován se smrtí, utrpením či bolestí. Policista ke mně přistoupil a velkou rukou mi prohrábl vlasy. "Pojď vojáku. Zavezu Tě domů," pronesl kamarádsky a objal mne kolem ramen. Zamířili jsme k policejnímu vozu. "Chceš sedět vepředu ?" zeptal se mne. Pokýval jsem hlavou u rukávem si otřel slzy.   

      Večer mi otec oznámil, že stařec v nemocnici zemřel. Já ihned pochopil, že to tak má být. Zbytek večera jsme seděli v kuchyni a mlčky pozorovali zarámovanou kresbu letounu.

 

      Pohřeb byl za týden. Sešla se tam celá naše ulice. Když zazněl smuteční pochod, pozvedl jsem oči k obloze a tiše se usmál.



Poznámky k tomuto příspěvku
Joe Black (Občasný) - 22.7.2006 > drsný...
Doporučil 
<reagovat 
Přeslička (Občasný) - 22.7.2006 > Mnoho dlužíme českým letcům... a mnoho již nelze splatit...
Body: 5
<reagovat 
Prvnístředavžití (Občasný) - 22.7.2006 > Mne to oslovilo. V rodině jsme měli letce.
Doporučil 
<reagovat 
Hrdý (Občasný) - 22.7.2006 > mě většinou zajímá, jak je to napsaný a tady styl určitě splňuje účel - něco jako silnej příběh
a já na takový moc nejsem, radši bych magora mrázka:)
Body: 5
<reagovat 
 back (Občasný) - 22.7.2006 > Nemocný> Magor Mrázek by byl jednoduší, dobře by se psal. To by bylo laciné :-)))
<reagovat 
BELA1 (Občasný) - 22.7.2006 >

Ne každý může takový a podobný příběh zažít.Už proto, že jsi nám o něm napsal ( btw: velmi poutavě napsal )...je vidět, že jsi  člověk citový.Zajisté tě tento příběh v životě obohatil.Moc hezké....


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Helienn (Občasný) - 23.7.2006 >

Příběh, který v člověku zanechává stopy na celý život.Příjemné  čtení..


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 23.7.2006 > Helienn> :-))
<reagovat 
čtenář Čtenář náhodný - 23.7.2006 > Dobře píšeš, má to atmosféru, příběh, kouzlo.
<reagovat 
 back (Občasný) - 23.7.2006 > čtenář> :-))
<reagovat 
honza_bordovicky (Občasný) - 23.7.2006 > Ten konec je uspěchaný, pohraj si s ním ještě! Jinak, upřímně, je to vážně dobré. Vážně!
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 23.7.2006 > honza_bordovicky>  S tím uspěcháným závěrem se to má tak, že mám tendeci zkracovat, protože na netu ty dlouhé ságy nikdo nečte. Děkuji za komentář..
<reagovat 
 honza_bordovicky (Občasný) - 24.7.2006 > back> Na to se vykašli, na prvním místě je přece kvalita díla, hm?;) Že to někdo nebude číst až do konce není Tvůj problém. Navíc pět nebo deset řádků navíc by, myslím, nikoho neodradilo;)
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > honza_bordovicky> dal jsem tam původní závěr :-))
<reagovat 
 honza_bordovicky (Občasný) - 24.7.2006 > back> Mno....teď je to trochu patetické...na můj vkus...ale rozhodně lepší patetické, než rozdělané;) Nech to tak, jak je to teď
<reagovat 
noa (Občasný) - 24.7.2006 > líbí se mi ten moment, že anglickej letec a normalizační policajt můžou být pro dítě podobně slibné hrdinské vzory.

a pořád tam vidim dost ustálených slovních spojení, který mě rozčilujou - obzvlášť přídavný jméno "dětský" - v mé dětské hlavě, v dětské fantazii - je takový divně učebnicový a zbytečný - je jasný, že jde o dítě a zároveň dítě samo sebe přece nikdy nevnímá jako dítě, ne?
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > noa> Děkuji za komentář. Asi to zdůrazňuji, protože příběh popisuji jako retrospektivu. Pokusím se s tím něco udělat.
<reagovat 
WhiteShadow (Občasný) - 24.7.2006 > Nevím proč jsem si myslel, že Back je jen básník.
Navzdory tvé antipatii vůči mně, mi nezbývá než konstatovat, že tahle povídka mě oslovila maximálně. Je to silný příběh a napsán velmi čtivě. Vypravěčství máš zmáknuté. Docela jsem byl zvědavý na závěr, ale nakonec i sním jsem spokojený, nějaké myšlenky v závěru podobných děl často škodí a působí zbytečně pateticky, obzvláště u příběhu který může mluvit sám za sebe. Navíc je to psáno z pohledu ďítěte. Z povídky mě kromě starce taky zaujala postava tvého otce.
Nemám co vytknout. Jen tak dál.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > WhiteShadow> :-))
<reagovat 
back (Občasný) - 24.7.2006 > Mně spíš přijde nenormální, kdybych o otci mluvil jako o tatínkovi :-))
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 24.7.2006 > back> jo tak to mě taky... ale myslím, že to je fakt celé závislé na rodiné situaci... třeba u toho tatínka... moje máma říká dědovi tatínek... úplně běžně a babičce říká maminka. Já bych si to teda netroufl...
Stejně stejně, ještě jsem se s tím oslovením otec nesetkal v té nostalgické stylizaci (snad jen v nějakém filmu kde byl otec svině... jako příklad mě napadá film Butterfly efect)
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > DondedoG> 

Je to dobrá debata :-))  Chce to asi volit více neutrální výrazy. Ale to by mohlo vést ke sterilitě povídky. Já opravdu nevím :-))))

 

 


<reagovat 
 celej on (Občasný) - 24.7.2006 > back> neutralitu bych nevolil... to co je lákavé je právě ta vyhraněnost... nebo prostě ten svět spisovatele, čím bizardnější tím lepší!
Nechci si protiřečit... ale tady se mi to drhlo ve stylu, protože to byla vlastně fungující rodina, fajnový tatík, co synovi vysvětlil, co to je za letadlo a co se o něj zajimal(tak to na mě působilo), kdyby to byl ochlasta ani bych neck.
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > DondedoG> Jestli to není proto, že můj otec byl ochlasta :-)) Sikmunde Freude :-))))
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 24.7.2006 > back> tak to jsem se prošťoural pěkně hluboko... až pod pokličku:))
<reagovat 
back (Občasný) - 24.7.2006 > Jo, jo. Už musím spáti. Dobrou.
<reagovat 
tři_černí_mravenci (Občasný) - 24.7.2006 >

toho Emila Mrázka máš odkud? pan Google povídal, že padnul ve válce...

 

no...my kvůliva tomu letadýlku jsme jako klikli...u nás se po těch letcích  jmenujou ulice...

 

první část vcelku i jo, pak už nám to přijde moc schématický, neosobitý...


Body: 4
<reagovat 
back (Občasný) - 24.7.2006 >

Je to fikce. Skutečný je Emanuel Novotný. Ale ten nebyl "mišuge".

 

Dík za zastavení.

 


<reagovat 
Skafloc (Občasný) - 25.7.2006 > Mám chuť něco říct a nenapadá mě nic chytrého a nepatetického tak budu mlčet...ale dobrý, orlíku
Body: 5
<reagovat 
 back (Občasný) - 25.7.2006 > Skafloc> ".))
<reagovat 
Periskop (Občasný) - 25.7.2006 > musím říct, že se to dobře čte, přes mé problémy s koncentrací... nějaké drobnosti mi sice vrtají hlavou, jako např. bodrý příslušník, který vzápětí stroze pronese tady to je... proč stroze? a tak... ale co už já vím... :-)
Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 25.7.2006 > Periskop> Dík za koment. Já tak maluju text. Zní to jinak : Příslušník pronese a bodrý příslušník stroze pronese... Má to dokreslovat atmosféru té chvíle.  Mohl bych to jen odříkat... Možná Ti nesedl výraz.  Přijď zas:-)) Potěšilo.
<reagovat 
 Periskop (Občasný) - 25.7.2006 > back> přijdu... :-)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.7.2006 > Něco podotýkali předchozí. Líbí se mi, jak vyprávíš, ale jazyk je takovej nic neříkající, je to hodně neutrální, až příliš.
Body: 5
<reagovat 
 back (Občasný) - 25.7.2006 > ztratila> Vím přesně, co myslíš. Hrozně si s tím lámu hlavu. Pohybuji se při psaní tu doleva, tu doprava, pak osekávám a výsledek ? Jedu středem. Děkuji za komentář.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 25.7.2006 > Čo s tým? Pár dní nechat uležet a znovu na to kouknout.-
<reagovat 
 Čtenář - 25.7.2006 > ztratila>  Je to taková dvouhodinovka na rozcvičení a abych jenom neprudil na fóru, což je zřejmě můj nový fetiš :-)) Asi nemá cenu se k ní vracet :-))
<reagovat 
 back (Občasný) - 25.7.2006 > čtenář> Ten čtenář jsem já :-))
<reagovat 
celej on (Občasný) - 24.7.2006 > Přilákal si mě:) V téhle plné sezóně a kolik?... už přeš pět déček? Wow! Zaujmout umíš!

Já si vzpomínám, že si mě dostal jednou tvojí starší... a pořád se mi líbí nejvíc z tvé tvorby.
Se psaním si na tom technicky určitě dobře a když chceš máš i super příběh. Ale dneska teda ne... prostě to, že ten Stařec zemře a budu mačkat slzičky jsem věděl hned od začátku... Takže jsem nic nemačkal.
Chápu, že jsi to chtěl vystavět na jemném nostalgickém vyprávění ještě k tomu protnutém "v dětství".

Pár věci mi tam skřípalo. Například hned na začátku věta: "Byl častým tématem dohadů chlapců bydlících v ulici, do kterých jsem se mnohokrát zapojil." Možná je to můj pocit, ale příjde mi to takové krkolomné... Šlo by to napsat líp, si myslím. A navíc "chlapců"? Tak by o svých vrstevních mluvil snad Sidovsky a nebo bych to dal do pusy nějaké tetičce s natáčkou. Fakt si nedokážu představit, že bych popisoval své kámoše dejme tomu ze základy slovem "chlapci". Jich!

A pak tam používáš pořád "otec", což by mi ladilo do vyprávění holky, kterou otec znásilnil... Prostě pokud to byl fajn otec (a tady byl), tak nevidím důvod proč ho neoslovovat citlivě - táta... třeba.

Nakonec tam strašně cítím stylizaci, že si to chtěl psát jako doják... je to tím děsně cítit, jak se držel na uzdě a skládal malebná slůvka (namátkou opáčil).

Pro mě to měl být takový ten nekomplikovaný příběh napsaný dojímavým stylem, z kterého to moc křičí, že chce dojímat, a pak takové pro mě nestravitelné slova (otec, chlapci) který mi děsně drhly.

<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > DondedoG> 

Ano. Předem děkuji za zastavení a opravdu kvalitní rozbor. Potěšil mne, ale budu reagovat.

 

Není možné napsat dokonalý text, který padne všem. Někdo čte porno, druhý patetické příběhy, třetí knihovničku pod lampou, čtvrtý Komenského... a tak dále. Je přirozené, že jedna skupina druhou pohrdá. Proto knihkupectví nabízí tak širokou škálu žánrů. Každý má svou dokonalost, ale ta je velice relativní. A světe div se, národ spíše berou plytké příběhy Michala Wievegha, než filozofické práce Zbyňka Fišara alias Egona Bondyho.

Já zatím experimentuji se slovíčky, bez jakýchkoli ambicí. Nevyhraňuji se žádným směrem, tak bych těch pár slátanin nazval spíše popíkem, tedy středním proudem.

Ty jsi ze čtenářů, kteří upřednostní technicky dokonalý styl, i na úkor příběhu, toho jsem si povšiml u tvých komentářů. To má povídka nesplňuje, neboť je patetická, toho jsem si vědom, částečně na úkor technického zpracování. Snažil jsem se tu patetičnost stlačit na rozumnou míru, což se mi doufám povedlo.

Pokud z příběhu křičí, že chtěl dojímat, asi se něco nepovedlo. Mně šlo o to, abych očima dítěte popsal jeden z paradoxů doby, ve které jsem vyrůstal. Podotýkám, že to není můj příběh, ale čistá fikce. Bylo mi několika čitateli předestřeno, že jsem prožil dojímavý příběh, což mne potěšilo, určitá míra uvěřitelnosti tam asi je.

Použití slov chlapci a otec je rovněž vyjádření určitého vztahu a odstupu let. Já jsem se snažil napsat retrospektivu a ne popisovat současný prožitek. Proto si myslím, že se zákonitě musí mísit tyto dva pohledy a vylíčení pocitů v této retrospektivě.


<reagovat 
 celej on (Občasný) - 24.7.2006 > back> Zase tak moc na techniku nejsem... ani nemůžu sám v ni dost plavu (a to už vůbec nemluvím o pravopisu:)
Zaškatulkoval bych se do "náročnej na příběh"... ale to je jiná písnička.

Pravda je, že i v retrospetivě se zachovávají nějaké vztahy... přece by si o své lásce nepsal jako o té "holce"... Jistě najdeš výstižnější slovo. A stejně tak slovo "otec" evokuje chládné vztahy... možná je to jen můj pocit (ono to bude taky hodně o rodiném zázemí). (Ale stejně... nebudeš psát o dědovi jako o dědkovi ne? Pokud to neni hajzl, co tě zavíral do sklepa k bramborům)
A s "chlapci" je to samé... píšeš, že je to z tvé doby... ruku na srdce řekl by si o svých kámoších z dětství chlapci?
Ale nechci být nimroš, co si najde dvě věci a pak se kolem nich pořád točí...
<reagovat 
 back (Občasný) - 24.7.2006 > DondedoG> 

Je to možná zvláštní, ale ve svých 35-ti letech používám slovo chlapci běžně, otec je norma. Označení rodičů jako  otec a matka, nebo máma, je rovněž mezi mými vrstevníky normální. Dědek není úměrný otci, to spíše fotr. Otec je vyjádření neutrálního vztahu. Dále mne napadlo, že oslovení rodiče může být ovlivněno i částí republiky. Na Opavsku se třeba fotr běžně používá.

 

Jsem zvědav, jak to rozlouskne jazykozpytec Vašek Mráz. Zeptám se jej na to :-))


<reagovat 
 Emmet_RAY (Občasný) - 27.7.2006 > back> Chi, jazykozpytec Václav Mráz se v této problematice nijak neorientuje, protože se zajímal tak max. o argot a profesionalismy. Nicméně Lei nebo g morr to určitě budou vědět. Já ty hranice dialektů moc neřeším, protože podle mne v současné době už vůbec neexistují, aspoň ne v takové podobě, jak se o nich na VŠ učí.
<reagovat 
 back (Občasný) - 27.7.2006 > Václav Mráz> Vidíš co vše Ti přisuzuji ? Optám se jich...
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 27.7.2006 > - bacha na jí x ji
- „musel mi vysvětlovat“ je rozhodně vhodnější než „musel mně vysvětlovat“
- když už „jako by“ oddělíš čárkou (správně), nemůžeš ho psát dohromady

Jinak je ten text podle mne jen sentimentální „past na čtenáře". Začínáš se nějak přibližovat místním „růžovým vílám“, byť to činíš sofistikovaněji a s vyzrálejším stylem psaní. Znáš ty dva způsoby nazírání třeba na Hemingwayova Starce a moře? Tvé povídce bych dal i méně než tři body, ale to si nezaslouží, redaktorovi Blesku také těžko můžeš vyčítat, jakým způsobem odvádí svou práci, vyčítat mu můžeš jen to, že je takovou práci ochoten s čistým svědomím dělat. Takže já stejně tak mohu říct, že většina argentinských telenovel je sice v rámci toho žánru profesionálně odvedeným výtvorem, ale zároveň se mi z nich chce blít. Tedy tak nějak backu, tentokráte jsi mne jako čtenáře docela zklamal.

Body: 3
<reagovat 
 back (Občasný) - 27.7.2006 > Václav Mráz> 

Ano. Já jsem Starce a moře sežral i s tou tunou sentimentality.

 

Jsem občas taková děvka, chtějíc se zalíbit, použivši i sentiment :-)) Já jsem se k sentimentu hlásil od počátku, jsem si toho vědom a víceméně souhlasím skoro se vším, co jsi zde napsal. Ale na druhou stranu... účel světí prostředky :-))


<reagovat 
jaroslava.anna (Občasný) - 27.7.2006 >
Body: 4
<reagovat 
Jupiterka (Občasný) - 1.8.2006 > Místy používáš archaismy, proto je tvůj příběh, podle mne, trochu přepjatý, ale jistě je zajímavý.
<reagovat 
 čtenář back - 1.8.2006 > Jupiterka> až přílš páchneš Marsé . . .
<reagovat 
Teraka (Občasný) - 4.8.2006 > Krásné, dojemné.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter