Slyšel jsem kopyta

Zas zpitý do něma

šmátrám po sklence,

nažraný, do syta,

 ušima oběma

 zaslech´ jsem kopyta

a zahléd´jezdce…

Jezdce krále Nabonida,

Xerxe, nebo Kýra!

V jedné ruce meč,

Ve druhé otěž svírá…

Přimhouřenýma očima,

na svou novou oběť zírá…

Však!

Nezírej, jezdče!

Já mám v ruce prak!

Prak stačil, ovšem pro Davida,

na jednoho fracka z Gatu,

už ale ne na Nabonida.

Kdo jeho vojsko, zná tu,

ví, že prak,

tak nějak,

smete jezdců první řadu.

A dál?

Pokud s tebou není šik:

jezdec, bijec, lučištník,

večer zvedáš k nebi bradu!

Zaslech´jsem kopyta…

                      …. a zle z toho je mi.

Když osamělý v poli, na zem pustím svůj prak,

i jezdce nechám projít svojí malou zemí…