Vysoká
Existuje země, jejíž ústava přikazuje náležet každých sedm
let jedné ze tří sousedních republik. Je to malá země v horách, jejíž vládce ve
středověku vyřešil územní spor tímto šalamounským řešením. V různých
obdobích si sousedící státy chtěly zemi lichotkami i hrozbami připoutat, země
však odolala a uchovala si svou paradoxní nezávislost dodnes. Většinou nese
jméno Vysoká. Dočasné připojení k sousedním státům se ve Vysoké určuje
slavnostním hodem za přítomnosti médií. Šesti kostkami postupně hází
zastupitelé lidu se starostou hlavní obce – vylosované rovněž hodem – v čele.
Zlí jazykové tvrdí, že se Vysoká zbavuje odpovědnosti a pouze parazituje na
jiných; hrdé obyvatele, kteří se cítí zcela suverénní, toto nařčení uráží. Realizovaná nutnost změny, promítnutá do ústavy, prý zemi
chrání a pomáhá i okolním státům, aby neustrnuly. Je možné, že v jednom ze
sousedních států zavládne tyranie a los padne na ni. Potom nezbývá než přijmout
úděl a sedm let poslouchat krutovládu. Jindy je to zas daleko do nemocnice atd.
Lidové písně z Vysoké obvykle začínají a končí v odlišné tónině a obsahují
jednu nebo více změn tempa na nečekaných místech. Tomu odpovídá i tanec.
Nepřekvapí liberální smýšlení: samozřejmá jsou dočasná manželství, fluktuace
dětí ve střídavé péči, eutanazie. Oblíbené jsou směny – dopoledne pracujete a
odpoledne se vydáte do poloviny obchodů, které mají zrovna otevřeno; další
týden je tomu obráceně. Stává se, že prodavač v poledne zavře krám a odpoledne
jde řídit autobus. Vydal jsem se do téhle zvláštní země a zeptal se jejích
obyvatel, jestli se cítí šťastni. „Ano,“ odpověděl muž v obleku a teplákách. „Ačkoliv
pojem štěstí je v našem jazyce neznám.“ Ptám se, co by dělali, kdyby okolní
země vstoupily do války. „Bojovali bychom věrně po boku té strany, k níž bychom
náleželi.“ „A pokud by válka trvala déle než sedm let?“ „Pak by se z našich
vojáků stali přes noc zajatci.“
|
