V domě
kde přebývám jako host
vyšperkovaném květináči
v nichž si čas od času
leckdo típne cigáro
poslouchám Stivínův saxofon
jenž ve mě probouzí
Tvůj klid před bouří....vzrušeně objímám mozaiku tónů.

Saxofon střídá flétna
která mi připomíná
Tvou šustivě neklidnou chůzi v podzimním parku
pátrající mezi oholenými stromy
po alespoň jeden den nikým nedotčeném místě
na němž by jsi mohla vyšeptat
své meziřádkové střípky
nerušit a nebýt rušena
drmolit pro druhé možná páté přes deváté
pro sebe však zcela určitě blues.