Zahrádková ontogeneze

Přepouštěn ohříváčkem

ze zimy rovnou do léta

kanu a povívám

jako kadeřavé pyly

a v zahradních restaurantech

potkávám pohádkové čtvrtipravdy

pivních ještěrů, co už se v pěně smyli nebo

už zapomněli, kdo ví…jen hledí.

A ty pokukuješ

jak poletují v korunách kaštanů,

jištěni za ramínko,

houpají se v černém krajkoví

plejbekoví ptáci a malé smilné víly,

hladí si ňadra,

/proč ne, vždyť jsou v práci/

a po aktu se tiše slétají

mezi žluto-červeně natřené stoly,

/nehýbej se, teď jsi krásně vratká…/

Stmívá se a pajdaví metají kotrmelce

a líně pozametávají…

Erudovaný

a neposlušný odkrojek globálního démona

ctí svůj řád, kolem je kouř,

svíčková už tři dny mírně povařená,

trochu smrad a trochu podmíra

a tak kromě varného práva

a orosených sudů není tu nic, jen náhodně

plánovaná, leč malebná a jurodivá

spoušť…Evropan váhá…

Kdož nevejdeš, zkameníš!