Krajina za zlatou koulí

Poslední leta

dívám se v Praze

už jen na střechy a výš

vikýře, svatí

kríže a zlaté koule

chybí možná jen kalich

s Jiříkovým srdcem

A když za špicí Hvězdy

beránci kupami jdou

uvnitř v protipohybu

dá se do běhu strnulé pásmo

promítané kdesi pod bránicí

je tou čočkou

snad srdce

anebo žaludek?

Jsou to Krýzovy jesličky

slepené z vychrtlých otisků paměti

zhasnou slunce a rozsvítí měsíc

přítmím se točí větrné mlýny

a padá stříbrný vodopád

Jsou to pruhy světla

běžící po stěnách

dětského pokoje v holobytu

zaplať pámbů

za každou žárovku u stropu

všude záslepky

v zásuvkách jarosti

po okraj plná krmítka

zůstávají prázdná

Tu zaštěká čokl

průzor se zatáhne

stínoví panáčci se rozletí

na každém hrobě pohozený

jeden šerý cár

dcerka stále spí

a smečka běžců

s vyceněnými zuby

je nám v patách