|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jako bych na chvíli ještě snad spal
a přitom dívám se do nebe již
jakoby sen trval okamžik dál
a přitom létají ptáci již výš.
Víčka tvá ještě jsou jak plátky růže
přikrýváš oči své před tělem mým
a slova ze rtů ti číst světlo může
když zkouší políbit ústa tvá stín.
Ležíme pod mraky a hvězdy tají
má duše na stromu vyrostlý list
vteřiny krásné tak, že se snad zdají
i kruhy na vodě dají se číst.
A do nich napíšu, že nikam nemířím
a voskem pohledu zpečetím slib
na křídlech oblaků zpěněných ve chmýří
přilétnou s podzimem mlhy mých chyb.
|
|
|
