Stalo se to jednoho poněkud  zvláštního březnového rána. Ze začátku mi připadalo úplně normální, ale nebylo.

Táta vypadal absolutně příšerně, vyšel z ložnice a povídal „Jedu si pro prášky na spaní.“ Říkala jsem si co mu je, ale po chvilce jsem tuto úvahu  opustila.

Asi okolo desáté, pamatuju si to úplně přesně, ležela jsem v obýváku na gauči ve svém oblíbeném triku na spaní, které na sobě mělo pejsky, za mnou přišla máma a řekla mi úplně z ničeho nic, že se chce s tátou rozvést. V tu chvíli, co tu větu dořekla moje veselá nálada zmizela, začala jsem brečet. Myslela jsem si, že to je ta nejhorší noční můra, která se mi kdy zdála, ale bohužel to tak nebylo. Máma mě začala utěšovat, ale v tu chvíli si mi hnusila, možná jsem jí i nenáviděla, protože v ten okamžik jsem si neuvědomovala, že za to nemůže jen ona. Zeptala se mě, jestli někam pojedu s ní a Matějem- mámin přítel, kterého jsem  znala už odmalička a bohužel jsem věděla, že s ním máma tátu podvadí, jen jsem si to před tím nechtěla připustit. Nevim ani proč, ale řekla jsem jo. Šla jsem se teda vykoupat, protože byla neděle a já měla mastný vlasy až hrůza.

Někdy ve dvanáct přijel táta, když jsem ho uviděla, už jsem věděla co mu je, dokázala jsem i přesně odhadnout jak se cítí a možná i na co myslí.

Blížila se pomalu jedna hodina, když za mnou máma přišla do pokoje a řekla ať se oblíknu. Vzala jsem si džíny a obyčejnej rolák, aby si nemyslela bůh ví jaká příležitost to není, že s ní a Matějem někam jdu. Šla jsem za mámou do obýváku , ta se na mě koukla a prohlásila, že mě namaluje, protože vypadám jak „vyblitina“

K půl druhé jsem vycházely z baráku a čekaly jsme na Matěje až přijede. Přijel v bílém tranzitu, s dětma: Petrou, které bylo zrovna 18 a Martinem. Sedla jsem si k nim a viděla jsem, jak máma něco říká Matějovy, bylo mi úplně jasné, že to je něco o mě. Když mu to dořekla vyrazili jsme, museli jsme ještě Petru a Martina hodit na Hlavák, protože jeli k mámě do Znojma. Chvilku jsem tam s nima čekali, a když jim  přijel vlak, tak jsem odešli.

Jeli jsem do nějaký restaurace, tam s semnou Matěj promluvil, bylo to  na způsob, že má mámu rád, a že s ní chce bejt a chtěl, abych to pochopila. Nechtěla jsem se nějak hádat, tak jsem jen přikyvovala. Po tomhle rozhovoru jsme se bavili o úplně jiných věcech, třeba o atrakcích na pouti. Prohlásila jsem, že je stejně nejlepší horská dráha. Máma se zarazila a řekla, že jsem se asi zbláznila a já na to, že je to super jízda, na a Matějova reakce byla překvapivá, řekl že tam teda pojedeme a já se projedu, s tím jsem souhlasila, máma ovšem míň.

Dojeli jsme na Holešovický Výstaviště prošli ho a Matěj mi zaplatil jednu jízdu. Bylo to fakt super, měla jsem chvilku strach, protože to bylo poprvé co jsem měla jet sama, když jsem na tom byla poprvé, byla jsem se svojí nejlepší kámoškou Lenkou.

Z Výstaviště mě hodili rovnou domu a spolu ještě někam jeli, no vlastně máma hodně často nespala doma, tak teďka už to nemusela ani nějak skrývat.

Doma jsem se převlíkla, odmalovala, promluvila si s tátou, který mezitím  uvařil skvělou večeři- těstoviny se sýrovou omáčkou a listovým špenátem. Po večeři jsme si zahráli Scrabble a šli spát.

Druhý den, tedy v pondělí jsem byla jak přejetá parním válcem. Samozřejmě všichni poznali, že mi něco je, protože jinak řádim jak magor.

Dneska je den s datem 12.7.2005, dostala jsem se z toho, ale taky mi to trvalo, jak to vypadá, tak táta se z toho ještě úplně nedostal.

V tý době co se to stalo jsem přemýšlela o sebevraždě, ale potom jsem si to rozmyslela, protože žádná věc ať je sebe víc horší za to člověku nestojí a hlavně co by dělali lidé kteří vás mají rádi. Můj táta by to asi nepřežil, protože v tuhle chvíli má jen mě a on na tom byl si myslím ještě hůř než já a opravdu nevim jak by skončil, kdyby nikoho neměl. A v neposlední řadě jsem si to rozmyslela kvůli sobě  ve 14 letech jsem byla totiž moc mladá na to, abych to skončila. A v tuhle chvíli můžu říct, že bych na to už nikdy nepomyslela, protože  mám plno kamarádu, kteří by mě podrželi, tedy doufám v to.