Každý musí někdy ukončit svojí kariéru, nemůžeme pracovat věčně. Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří tohle vědí, respektují a dokáží odejít, i když se jim zrovna daří a moc se jim nechce. Když jsem si vybírala jedinečnou osobnost do svojí rubriky, tak jsem hned věděla, za kým půjdu… Jmenuje se Glory a mnoho let dělala u filmu. Před několika lety se rozhodla, že zanechá svojí obrovské herecké kariéry a bude se věnovat bohulibým činnostem. První, co po podání výpovědi udělala, tak založila školu pro začínající křoví, bez kterého se ale žádný film neobejde. Kurzy, ať už pro pera, stoly, hračky nebo v neposlední řadě samozřejmě pro židle, jsou rezervovány na několik měsíců dopředu. Její krok rozpoutal přímo davovou hysterii, všichni teď chtějí hrát ve filmu. A proč taky ne, máme novou dobu, všechno je dnes dovoleno.

Když jsem jí volala a žádala ji o rozhovor, nejprve moc nechtěla, byla trochu zatrpklá z toho, že bez rozmýšlení filmové studio přijalo její výpověď. Jakmile jsem se ale zmínila o tom, že našemu časopisu jde mimo jiné taky o drby, klepy a domněnky, tak okamžitě souhlasila. Podle jejích slov se alespoň všichni dozví, jak je to s plastikou herců a na kterých místech ji tají…

Sešly jsme se u ní doma. Uvítala mě více než nedočkavě, celá nadšená z toho, že bude mít konečně možnost říct světu pravdu… Vypadala skvěle, nátěr nebyl vůbec starý a voněla příjemnou lakovou vůní. Nebyl důvod, chodit dlouho kolem horké kaše, a tak jsme se hned pustily do rozhovoru.

Proč jste se tak najednou, z ničeho nic, rozhodla ukončit svojí filmovou kariéru?

Nezvládala jsem už to každodenní pendlování mezi jednotlivými městy, unavovalo mě to a můj herecký výkon potom nebyl stoprocentní… Dříve jsme všechny záběry točili v jednom ateliéru, kam se umisťovali jenom ty nejdůležitější rekvizity a postavy a zbytek se potom dokresloval… Ne, dnes je potřeba, aby všechno vypadalo věrohodně, pendluje se z místa na místo, herci jsou nevyspalí, na všechny protivní a je to nuda…

A to náhlé rozhodnutí založit odbornou školu?

Žádná škola tady nebyla, tak proč se nepodělit o své zkušenosti s ostatními? Kdo by jim vysvětlil, jak se správně tvářit před kamerou, jak vypadat co nejelegantněji, i když na vás sedí Pavarotti a jak správně padat, aby si nenatrhli polstrování? Někdo to musel udělat…

A vyšly ze školy už nějaké hvězdy?

Ale samozřejmě… Nejvíce takovýchto hvězdiček se uplatní hlavně při natáčení velkofilmů…Pyšná jsem na Kimiho – ledovec z Titanicu; nádherně se mu podařilo tu loď zničit, ale ty měsíce potom v nemocnici na JIPce… Nebo taky Gery , hrál ve filmu Trója po boku takových celebrit, jako je třeba Brad Pitt. A co hrál? Gery, jako dubové prkno, naprosto bravurně ztvárnil horní část pravého ucha trojského koně… Podle mě to byl výkon hodný Oscara, ale ty vypatlance v porotě spíš zajímají svalnaté nohy než nehybné prkno… A stejně ty nohy nebyly jeho…

Moment, takže ty drby o tom, že má dubléra na nohy, byly pravdivé?

Samozřejmě, můžete mi věřit, já to totiž musim vědět, několikrát už jsem s Bradem spolupracovala… Má sice krásný oči, to jo, ale jinak bych urazila i bambus, kdybych o něm prohlásila, že je tak dutej… Brad má totiž na každej film, kde ukazuje nohy, dubléra. A víte proč? Má na pravý noze jenom 4 prsty… Všimla jsem si toho při natáčení Seznamte se, Joe Black –  hrála jsem tam křeslo v kanceláři Antonyho Hopkinse no a podle scénáře na mě Brad několikrát seděl. A jak mu bylo horko, tak si zul boty – přes ten odér jsem mu ty nohy málem ani neviděla, takhle neslzí ani krokodýl jako jsem slzela já, to vám teda řeknu, ale viděla jsem na pravý noze jenom 4 prsty. A ještě jedna věc, normálně bych si toho nevšimla, ale Bradovi tenký kalhoty a můj nový potah udělaly svoje – celulitida přes celou levou půlku… Hrůza! A jen tak pro zajímavost, tohle se taky moc neví, když byl Brad ještě s Jennifer, tak ta moc toužila poznat jeho dubléra, protože se jí moc líbily ty nohy, Brad jí chtěl vyhovět, tak je seznámil a to byla chyba – Jennifer ho nechala kvůli krásnejm nohám dubléra… Jo, když má někdo pech…

Když už jsme tedy u té plastiky, tak kdo ještě si jí nechal udělat?

Jo děvenko, to bysme tady seděly strašně dlouho, kdybych vám měla vyjmenovat všechny, kdo o sobě tvrdí, že plastiku nemají a přitom jsou jako rozkopaná zahrádka… Ale například? Třeba J.Lo., tu znáte, ne?

Myslíte tu, jak založila svojí kariéru na velkém pozadí?

Já bych to s dovolením upravila: To je ta, co do svýho zadku vložila hotovej kapitál. Proto ho taky má pojištěnej na milion, sice je to jenom zlomek toho, co do něj vrazila, ale lepší něco, než nic… Kdyby jí někdo nakopal, tak jí ho pěkně zdeformuje…

Tohle by přece mělo vypadat pořád stejně, ne?

Omyl, podívejte se třeba na prsa Pamely Anderson, ty jsou taky každou chvilku jiný… Tipněte si, kolikery plavky potřebovala na natočení jednoho dílu Baywatch…

Tak troje?

Troje?(smích) Tak to byste musela hodně přidat slečno… Objem jejího popředí totiž měnil velikost nejen podle teploty, ale i podle tlaku, který byl na něj vyvíjen nebo podle vlhkosti. Takže na záchranu topícího potřebovala první na hlídku na věži, druhý na sprint přes pláž k moři, třetí než doplavala k tonoucímu, čtvrtý když si ho přitiskla na hruď, aby ho zachránila a poslední na vytažení ho z vody… Panečku, velkovýrobna plavek z nás měla radost, takový kšefty neměli od tý doby, co se začaly vyrábět bikiny… Však jí to taky tvůrci seriálu strhli z platu…

A jak tohle víte?

Já jsem si tam zahrála tu skládací červenou židličku na věži Mitche, kterýho hrál můj miláček – David… Sice mi tam bylo pořádný vedro, přece jenom, celej den na horkym floridskym sluníčku byl únavnej, ale to čokoládový opálení stálo za to… A vydrželo mi dost dlouho… Zbytky jsou ho vidět ještě v Matrixu, kde jsem zvládla zahrát všechny křesla v místnosti, odkud se Neo a ostatní vypravují z normálního světa do Matrixu… tak ta černá barva křesel, to je floridský sluníčko…

Jak jste se vlastně prvně dostala k filmu?

Úplnou náhodou… Na židli, která je vyrobená sériově, nikdo moc ohledy nebere. Koupil si mě v normálním obchodě kamarád Richarda Gera a dal mu mě k narozeninám. První, co jsem od něj slyšela, bylo – Páni, ta měkkost, už nikdy nic jinýho… - a co jsem cítila jako první? Značně povadlý svaly na vnitřní straně stehen… Byla to dost nechutná zkušenost, bylo to vlastně moje poprvé, ale měla jsem štěstí, že kvůli Pretty woman na sobě začal trochu pracovat… Když se mělo začít natáčet, tak si nejdřív vyzkoušel všechny rekvizity a pak si zkusil sednout na tamtu starou nechutnou židli, kterou mu přidělili… Samozřejmě, že se mu to nelíbilo, jeho konečně vypracovanej zadek byl zvyklej na jinčí polstrování… Tak si vyžádal mě, studio mu vyhovělo a v tomhle filmu jsem se objevilo vždycky, když Richard seděl… Jakmile natáčení skončilo, Richie měl takovou radost, že se nezřízeně zkalil a prohrál mě v sázce… Od tý doby se moje bydliště přemístilo z Richardova 15+2 do jedný malinký místnosti spolu s hvězdnou židličkou režiséra a Julie a tam sem se toho naučila asi nejvíc… Ale ten přesun pro mě znamenal okamžitý angažmá u filmu, což se mi samozřejmě líbilo…

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?

 Zkoušela jsem konkurs na křeslo do Apolla 13 – nevzali mě, prej ať zůstanu u plážovejch židliček a do seriózního filmu ať se necpu. Nicméně do podobnýho filmu bych chtěla jít pořád, protože bych si mohla na klín pustit kohokoliv, jelikož kosmický oblečky sou natolik silný, že i Brad by měl půlku úplně hladkou…

A čí zadek v plavkách stále ještě toužíte vidět?

Já už sem viděla tolik zadků, v plavkách i bez, že už pomalu ztrácim přehled, to víš, když zůstanu sama na place přichystaná na ráno a mezi hlavními herci to jiskří, tak kam jinam by se měli uklidit, že jo? Pod svícnem je největší tma… Ale jeden zadek jsem vážně ještě neviděla, a to Jeremyho Sumptera – hrál Petra Pana, jenomže je na mě trošku moc mladej, tak aby mě potom nezažaloval za sexuální obtěžování… Ale jednou, až bude starší, tak si s nim zahraju, to už mám slíbený od režiséra…

 Z domu Glory jsem odcházela značně rozpačitě… Tolik iluzí, kolik jsem dnes ztratila. Nohy, který tak miluju, nejsou Bradovi a navíc má celulitidu… Katastrofa a určitě nejenom pro mě. Nicméně, pořád má svůj senzační obličej, ty nádherné plné rty… Nic není takové, jaké se na první pohled zdá… Možná, jestli najdu odvahu, tak příště zamířím za Facym – doutníkem, co si s ním zahrál v Dannyho parťácích!