Strýc
Když kočky křičí své příběhy
A psi vedou dialog s Měsícem
S dalekohledem na blízkou haldu
Chodím s nemocným strýcem
Nad námi toť je mléčná dráha
Vlastně je všude, i pod námi
Šeptá bázlivě, dlouze naslouchá
Pak láhev s rumem podá mi
A já s hlavou zakloněnou
Slyším jak z javoru houká výr
Tam dole září světla města
Vnitřní vesmír je nad vesmír
Strýc se směje světa bídě
Nad nás malé povznesený
Alkohol nás hřeje v žilách
Zpět do zimy nechce se mi
Můj strýc je posledním bardem
Ohnutý věkem, stařec o holi
U Schönthala, tam stojí U-hausy
Mladý je a nohy tolik nebolí
Vzpomíná na Petra Bezruče
Do Slezských písní přidal veršů pár
Tenkrát prý byl tak v mém věku
Ich weiss lieber Onkel, das ist klar…
Kometa prolétla nám nad hlavou
Mohla to být i pouhá družice
Oběžná dráha je smetištěm vědy
Dovoluji si citovat svého prastrýce
Na Haldě Ema, která stále doutná
I Bezruč tu kdysi jednou rozjímal
Pod sebou celou Ostravu Slezskou
Těšínské grófy svou tužkou proklínal
Strýc odtrhnul oči od sametové noci
Od hvězd co tu září nespočet let
Já rozmontoval jeho dalekohled
A pomalu jsme sestupovali zpět
Přes slavný Most Miloše Sýkory
Ostravice plynula tak jako kdysi
Na dohled nasvíceným vysokým pecím
Stará Ostrava se strýcem zmizí
|