SNAD  ZÍTRA . . .

                     Ospalé  oči  dnešního  rána

                     nasáklé  šedým  popelem

                     padají  kamsi  do  neznáma  

                     a  já  přihlížím

                     z  masky  pod  čelem   ---- 

                     V  uších  mi  vříská  opilá  lenost

                     bolí  mě  v  kříži  a  nemravně  loupe  

                     V  dřevěné  hlavě  bývalá  radost

                     se  v  mastné  louži  štítivě  koupe . . . 

                      ----    Za  oknem  vrabec 

                     přistál  na  javoru    ----   

                     Závidím  mu  mladou  jiskru 

                     v  oku

                     Snad  zítra 

                     budu  mírně  schopný 

                     pohovoru   ----

                     a  skvělou  atrakcí

                     po  tvém  ladném  boku . . .