Loďka nocí pluje
ničeho již nelituje
život ji mnohé učí
když padá vodopádem
co hučí

Dotýka se čiré hladiny
padá do nemohoucnosti
rozhýbali jí peřeje smyslů
miluje této nekrutosti

Točí se ve víru nadějí
občas se potopí
noční oči ji stále svádějí
nakonec se vzchopí

Však až znova vstoupí
do vodopádu zrádného
raději se utopí
připluje do jezera
mělkého.