|
|
|
Tramvajové intermezzo Autor: Olga () - publikováno 11.2.2000 (15:57:01), v časopise 11.2.2000
|
| |
Tramvajové intermezzo
Já jsem obyčejná holka a žádný svatoušek. Moji třídní už párkrát ze mne mohla ranit mrtvice a vyhrožuje, že mne nepřipustí k maturitě. Prý si mne jako zdravotní sestru neumí představit. Stále mi předhazuje jednu spolužačku, svou oblíbenkyni. Přiznám se, že i mne byla tato jakýmsi "idolem" - ani ne tak pro ty jedničky, jako pro ten svůj "ohoz", samé "tůzo".
Ale jen a jenom do včerejška, kdy jsem s ní, náhodou, jela tramvají.Škoda, že u toho nemohla být třídní. Byla to taková nezvykle prázdná tramvaj, ale zase ne tak docela, neboť mne si milá spolužačka ani nevšimla : Měla totiž docela ale docela jiné starosti … úplně odlišného rázu než já, která silně dumala, jestli bych fakt neměla zkusit za mámu umýt jednou okna. Ona si sice nestěžuje, ale chodí mi taková nějak sehnutá, jako by stále hledala ztracenou pětikačku. Moje úvahy vykřičníkovitě přerušilo chování kolegyně, ke které bych se rozhodně za nic na světě nemínila v dané situaci hlásit.
Důvodem její posedlosti se stal bez jakékoliv viny, naproti sedící muž, takový fajn elegantní, snědý, v dovážených slunečních brýlích. Jenže seděl klidně a hleděl před sebe upřeně, ať se snažila sebe víc a co chvíli filmově přehazovala nohy, že by i Sofie Loren, miláček mé mámy, víc nesvedla. On se díval, díval, ale tak nějak, jako skrze ni, jako by byla ze skla. Dokonce i zrcátko vyňala a přečmárla si už tak dost nalíčené obočí a kapánek nervózně rafičila módní rozparek své sukně - leč, všecko nadarmo. Pán si seděl klidně a nejevil ani za mák zájem, načež ona, znám ji, ve třídě hýčkanou a kluky obdivovanou, - mohla puknout vzteky. Já vždycky mámě tvrdila, že je hysterická, když mi ji dávali za vzor - a dnes na má slova došlo.
Začala vám na celou tramvaj náhle ječet : "Co na mne civíte, vy jeden sprosťáku! - kvůli vám snad nebudu nosit ani sukni s rozparkem, copak jsem pod ní nahá?" A vyzývavě vystrčila zkoprnělé tramvaji na obdiv lem spodního slaďounkého krajkoví. Tramvaj se odvrací.
"Sprosťák" vstává, mně tluče srdce jako blázen, ale velmi pomalu a nejistě zamíří k východu.
Byl totiž slepý.
|
|
|