Epitaf velké lásky
Byl dusný den
takový kalný den
malátného zpěvu
a neskutečných zjevů
že nikdo nešel
ven a nevyhlédl z okna
A tu přišla ona
s dýkou kruté zprávy
že láska není
věčná jen
touha touha jen nekonečná
zbyla
Rozbila puklou
vázu s květem starých časů
nemoc uštkla
zdraví
Někde vřísklo
děcko
popraskaly
struny houslí stesků světa
tu zabolelo
všecko a po všem bylo veta
Čas byla trýzeň
sama
tam leží chladná
zabitá
kde zeje bludů
jáma
Něžných citů
krach
kde již lásky
není
na výsměch jen
prach
na škrpálech
žebráka
