Vstáváš , bez pocitu , bez touhy žít.
Z postele se bosou nohou podlahy dotýkáš nejseš si jistý , zdali práve toto chceš. "Dnešní den však bude lepší" Už moc dlouho si takto lžeš.
Paprsky slunce za oknem končící do místnosti proniknout se bojí
tvé jizvy a tvé čerstvé rány na srdci se dlouho a těžce hojí už dlouho zkoušíš trpělivost moji , i svoji.
Opět si nespal?! Po kolikáte již ? Přeješ si konec těch dlouhých dnů... Smrt a krev zjevují se pouze když sníš. Přeješ si konec tvých děsivých snů... Těch násilných nočních můr.
Přistupuješ k oknu , skrz mříže ven hledíš, na život ostatních jak plyne Tvoje matka . Otec . Mrtvi. Rozsudek zněl : vinen.
Sám v tomto studeném pokoji , cítíš se tak slabý , bezmocný , smysl ti nic nedává. Máš miliony otázek. Nikdo , kdo odpověď ti dá. Jen ty a já.
Slyšíš můj hlas ?
Nebraň se mi , příteli
Odpověď tvou ti dám,nech mě znovu mluvit jen. Rozlišíme , co realita je a co jen děsivý sen
Nebraň mi , příteli
Mysl tvá je uzavřená ve spirále všech vzpomínek točíme se spolu ve víru tvého života. Tolik obrazů , ztrácím tě... konečně! Trpěl jsem už tak dlouho , doufám , že ne zbytečně.
Sílím
Hlava tě náhle rozbolela. Konečně zas mohu mluvit. Myšlenky tvé potlačuji tělo tvé teď kontroluji ... já !
Opět jsem sám. Jen já ! Osvobozen z mého vězení Zvykám si , vše vypadá tak nově Ovládám tělo , co přivlastnil sis jenom sobě.
Hrdino , teď podívej se na sebe... jak malý a bezvýznamný jsi , nehnutě ležící ve svém vězení Nyní poznáš mojí bolest , utrpení a trýznění.
Už je to dávno co jsi mě naposledy pustil ven , držel jsi mě zamknutého. To já byl tvůj zlý sen
Cítím se tak svobodný , volný...
Někdo přichází , mlč , teď ne ! smysly zcela neovládám
a někdo chce "své" tělo zpět. Je moje !!
Ty mlč !! Hlavně ty mlč !!!!
Obklopili mě. Svázali mě Usadili mě Omámili mě
Bráním se , nemám sílu , naše tělo slábne !
Uspali mě.
A jak když můra křídly mávne , denní světlo tě probralo.
Budíš se , rozrušen , myslíš si že se ti něco zdá
Pomalu si opět uvedomíš , kde to jsi a proč , čtyři stěny , okno , dveře , umyvadlo . . . a já!
|