Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
"přítel"
Autor: heavymind (Občasný) - publikováno 7.9.2005 (23:57:01)

Vstáváš , bez pocitu , bez touhy žít.

 

Z postele se bosou nohou podlahy dotýkáš
nejseš si jistý , zdali práve toto chceš.
"Dnešní den však bude lepší"
Už moc dlouho si takto lžeš.

 

Paprsky slunce za oknem končící
do místnosti proniknout se bojí

 

tvé jizvy a tvé čerstvé rány na srdci
se dlouho a těžce hojí
už dlouho zkoušíš trpělivost moji , i svoji.

 

Opět si nespal?! Po kolikáte již ?
Přeješ si konec těch dlouhých dnů...
Smrt a krev zjevují se pouze když sníš.
Přeješ si konec tvých děsivých snů...
Těch násilných nočních můr.

 

Přistupuješ k oknu , skrz mříže ven hledíš,
na život ostatních jak plyne
Tvoje matka . Otec . Mrtvi.
Rozsudek zněl : vinen.

 

Sám v tomto studeném pokoji ,
cítíš se tak slabý , bezmocný ,
smysl ti nic nedává. Máš miliony otázek.
Nikdo , kdo odpověď ti dá.
Jen ty a já.

 

Slyšíš můj hlas ?

 

Nebraň se mi , příteli

 

Odpověď tvou ti dám,nech mě znovu mluvit jen.
Rozlišíme , co realita je a co jen děsivý sen

 

Nebraň mi , příteli

 

Mysl tvá je uzavřená ve spirále všech vzpomínek
točíme se spolu ve víru tvého života.
Tolik obrazů , ztrácím tě... konečně!
Trpěl jsem už tak dlouho , doufám , že ne zbytečně.

 

Sílím

 

Hlava tě náhle rozbolela. Konečně zas mohu mluvit.
Myšlenky tvé potlačuji
tělo tvé teď kontroluji ... já !

 

Opět jsem sám. Jen já !
Osvobozen z mého vězení
Zvykám si , vše vypadá tak nově
Ovládám tělo , co přivlastnil sis jenom sobě.

Hrdino , teď podívej se na sebe...
jak malý a bezvýznamný jsi , nehnutě ležící ve svém vězení
Nyní poznáš mojí bolest , utrpení a trýznění.


Už je to dávno co jsi mě naposledy pustil ven ,
držel jsi mě zamknutého.
To já byl tvůj zlý sen
 

Cítím se tak svobodný , volný...


Někdo přichází , mlč , teď ne !
smysly zcela neovládám

a někdo chce "své" tělo zpět. Je moje !!

Ty mlč !! Hlavně ty mlč !!!!

Obklopili mě.
Svázali mě
Usadili mě
Omámili mě

Bráním se , nemám sílu , naše tělo slábne !

Uspali mě.

A jak když můra křídly mávne , denní světlo tě probralo.


Budíš se , rozrušen , myslíš si že se ti něco zdá

 

Pomalu si opět uvedomíš , kde to jsi a proč ,
čtyři stěny , okno , dveře , umyvadlo
.
.
.
a já!



Poznámky k tomuto příspěvku
xy64 (Občasný) - 8.9.2005 > Nic mi to neříká. Nemastné, neslané
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 13.9.2005 > Zaujalo mě to, až když mi od Slyšíš můj hlas, začala docházet pointa. Přijde mi to jako takovej malej dramatickej skeč pro divadlo jednoho herce.
<reagovat 
Čtenář - 17.9.2005 > zajimavá sonda do podvědomý
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter