|
| |
 |
|  |
111 207 seděla v měkkém křesle
a poslouchala flétny, když tu se
- zničehonic - otevřely dveře.
Tiše se dívala, kdo jimi vejde,
ale ve dveřích se neobjevil nikdo.
"Třeba nás navštívil dobrý duch,"
napadlo ji.
Jenomže dobrý duch už pár dní
ležel s horečkou na gauči vedle ní
a na dveře zíral stejně udiveně jako
ona. V Evropě byl jenom na studiích.
"Třeba se pružina dějin vypjala
do své nejzazší možné délky a teď
se začla zvolna smršťovat zpátky
- k počátkům, kde veškeré prostory
světa, jakož i živí (a mrtví) tvorové
a zvířátka, zůstávají neděleny,
sdílejí spolu duši jisté tiché, středně
větší energie," napadlo ducha a rychle
si to poznamenal vedle svých zápisků
z Osvětimi.
"Copa je asi za tou zdí?" napadlo dveře,
které byly od Domažlic.
Já zatím utíkal za kopce, proměněn
v kočku (abych nezanechal stopy
v rozmáčeném blátě), a bylo mi jako
mraku po bouřce.
Jednou ale těma dveřma určitě vejdu,
říkal jsem si.
(---)
Když se Duch vrátil ze studií, najedl se,
osprchoval a hned utíkal za svým
profesorem, aby mu vyprávěl
o zážitku s dveřmi.
Profesor poslouchal s úsměvem
a, když Duch dohovořil, přistrčil mu
mikroskop, do kterého se díval,
než žák vešel.
Na laboratorním sklíčku tam leželo
asi 30 pružinek dějin, ne nepodobných
myšímu DNA, ale větší část z nich
byla už tak vytahaná, že nepružily
tam ani zpátky, drobounká Země
se na nich klinkala jako jo-jo
v notně nešikovných rukou.
(---)
Duše, Duchova matka, se zaživa
jmenovala 962 722, ale po smrti
se ocitla mimo pokrytí svého
operátora (nebyla věřící) a když si
narychlo vymýšlela nové jméno,
nostalgicky si vzpomněla na dávná
studia francouzštiny a vybavil se
jí výraz Duchamp, což bylo jméno
její oblíbené kosmetické firmy.
(Nemalou roli ovšem hrálo i to,
že "douche" francouzsky znamená
"sprcha")
(---)
Jistá středně větší energie, když tvořila
svůj už třetí svět, zakoktala se.
(---)
Když byly Kolářovi čtyři roky
a byl to spíš Jiříček než Jiří, přinesl
jsem mu velké omalovánky, ale on
z jejich archů nadělal lodičky
a parníčky.
Hodí se prý na to víc, říkal.
O mnoho let později velmi podobně
reagoval, když jsem mu dal k přečtení
evangelia. Jenom u Jana se pozastavil,
jestli z něj nenadělat spíše vlaštovky,
ale pak se i tady rozhodl nedělat
výjimku, protože - jak tvrdil - vody prý
vždycky vydrží o něco déle než nebe.
(---)
Duch mezi ptáky miloval vlaštovky
úplně nejvíc. Ovšem jen platonicky,
žádnou z nich v životě neoslovil -
nikdy se totiž pořádně nenaučil
rozpoznat je od jiřiček.
|
|
|
