je to už kdysi, co toužil jsem dobýt svět

souřadnice zdály se být krátké

a Praha malá

střed  tehdejšího světa

teď to nějak pálí

kovová slánka

v čajovně na Ostrožné

pod úrovní země

v Opavě u Minoritů

fontána pláče

po sté jsem odešel

- naposled

viděl jsem u břehu Anglie

římané pálí své lodě

nespatřit již její oči

když říká: táto

odplul jsem s Moravskými bratry

v pokleku s Wesleyem

mé Eldorádo

kde poklady nevykrádají zloději

smráká se nad Slezskem

zvedat ruce s letničními

navzdory lidskému rozumu

bych chtěl

čas roztloukly buchary z Ostroje

hvězdy mlčí, vždycky tomu tak bylo

Hrabyně cestou na Ostravu

tanky našich minulých bitev

to, co mám, vleze se to příruční tašky

v dobytčím voze budou mne vézt

daleko na východ

do gulagu mých vzpomínek

učňovských dní, tesklivých

roztoužených po vítkovských gymnazistkách

samota internátních dnů

temná jak mazut v  dílnách na Karosy

a osnaté dráty a hlásky kozlovských kasáren

Libavská zima, cely pro otroky

básně plné křížů

ztroskotanci Spartakova povstání

možná uvěřím, že krok od této rozhledny

ponesou mně andělé

že to není jen trik

jak ve spleti uliček zkrátit si cestu