opravdu jsem zvláštní
člověk
bytost jako dítě
pamatuji si tě
ty prokletá
vzdušní vodo
vynesla's mne
z nevědomí
vznášení vln
náporů stěn
břišních ozvěn
byl jsem mámou
vodou blánou
teď jsem sólo
bodám chtíčem
odstřižen a odpojen
od strávné hmoty
kdo mne zkrotí
ztupí hroty
sám
na tebe se připoutám
nestatečný
nematečný
věkem zkázný
nejsem věčný
opravdu ta zvláštní bytost
dítě
pamatuje si tě
krásná prsa
na to mlíko
na ten hlad
a první výkop
podlehla's mu
zlehla
slehla
vedle blízo
bluzkou čistou
a krev jasná
tampon s miskou
jemná třáseň
milenko moje
matko
i mámo mých dětí
tvé rozpětí
je můj kříž
klesám do něj
níž a níž
ale již se
nepřipojím
k nevědomí
vznášení vln
náporům stěn
břišních ozvěn
napnutí strun
již
.. vidím kříž
