odpouštím

ze zdymadel segmenty dravých proudů

a na přelivu leskem vysvobozené touhy

vezou se vodoměrky

i úlomky mých rakví bezdůvodů

jsem tíže vzpěrač pouhý

a nedovedu vzepřít hranice --- můj břeh je příliš mělký

a stálé bystřiny se zjitří

že nevypuštěn zcela

zas opět znova znova si zakazuji dech

rozhodnut nerozhodný ve svém popozítří

by hladina se ticha nevzpouzela

když napětí už viklá to zadržené ve všech životech

sám nenávist z té zastavené vody

jež protéká víc přes náhody

než přes skutečnost neúnosnou

neztrávím    vždyť nemám zase tolik železitých osnov

abych se v hrdém oblouku

neprotrh jizvami z měr chorých blokem od bloku

čekám tu neumořen tak trpělivě na příliv

na příliv síly z hor přetékajícího klidu

jen ladně přepadne mou korunu

a z hloubky za mnou nezešílí

než si svou pýchu odbudu

zůstane ve mně tam v mých útrobách prý zajatá a přece na trůnu